Než toho března Morrison odjel z Los Angeles do Paříže, zeptal se
ostatních Doors: "Co by s vámi bylo, kdybych umřel?" Šlo
o morbidní předtuchu, nebo Morrison (jak mnozí věří) plánoval, že
svou smrt bude předstírat? Jistě, měl dobrý důvod ke zmizení;
bylo to mnohem přitažlivější než vězení.
Pravda je nejspíš mnohem jednodušší a méně romantická: Jim
Morrison byl beznadějně nemocen, a věděl to. Rok předtím objevil
kokain a užíval ho - jak už to s drogami obvykle dělával - velká
množství. Podle Robbyho Kriegera byl Jim ve velmi špatném stavu,
a těsně předtím, než opustil Los Angeles, vykašlával krev.
V Paříži se v Hotelu de Nice připojil k Pamele. Tam žili tři
týdny, pak se přestěhovali na 17 rue Beautrellis blízko
pařížského centra. Oholil si své poznávací znamení - mohutný vous
- ale i tak byl pěkně baculatý. V dubnu vyšlo album "LA Woman" (a
setkalo se s kladným přijetím kritiky). V Paříži byl Jim ale
prakticky neznámý a mohl se procházet po ulicích, aniž by jej
obtěžovali fanoušci nebo novináři. Ostatní Doors čekali v Los
Angeles na Jimův telefonát; byli si jisti, že se jednoho dne opět
objeví. "Jednou jsme chvíli zkoušeli... snad jsme se dvakrát za
týden sešli, pracovali na nějakých písničkách a tak, a prostě
jsme čekali, až se Jim vrátí." A on skutečně párkrát zavolal, jen
tak, aby řekl "ahoj".
Jak měsíce ubíhaly, Morrison se začínal uvolňovat. Pomalu z něj
spadávalo napětí, spojené s postavením rockové hvězdy. Vydával se
s Pamelou na krátké výlety do Španělska, Monaka a na Korsiku i do
jiných oblastí Francie. Nebyl se však schopen soustředit na
psaní, a když se pokusil zajistit pařížské promítání Feast Of
Friends a HWY, setkal se jen s malým zájmem. Většinu času strávil
poflakováním s půltuctem známých, které s Pam v Paříži měl; a
pořád ještě neuvěřitelně pil (ačkoliv si už uvědomoval, že jeho
problém s alkoholem je vážný, a údajně se pokoušel snížit dávky),
a také stále občas užíval kokain. Jenže už několikrát vykašlával
krev a na schodech mu zřetelně docházel dech. Kašlával celou noc,
a tak se poradil s lékařem, jenž mu předepsal pilulky na astma
(podle Pamely navštívil lékaře v téže záležitosti i v Londýně).
Jenže Jim neměl doktory rád (neléčil si řádně ani dřívější zápaly
plic), a léky nebral.
Pak se v časných ranních hodinách v sobotu 3. července 1971
krátký a tragický život Jamese Douglase Morrisona (básníka)
uzavřel. Večer se šli s Pamelou navečeřet, vzal ji do kina na
noční představení, vrátili se domů a kolem půl třetí ráno si šli
lehnout. Asi o hodinu později Pamelu probudilo Jimovo
nepravidelné a hlasité dýchání - měla za to, že kašle, a
probudila jej. Odmítl její prosbu, aby zavolal lékaře, a řekl, že
se půjde vykoupat. Následující události probíhaly podle Pameliny
policejní výpovědi takto: "Když byl ve vaně, zavolal mě a řekl,
že je mu zle a bude nejspíš zvracet. Po cestě jsem vzala
oranžovou mísu. Vyzvracel se do ní. Myslím, že ve zbytcích jídla
byla i krev. Vylila jsem zvratky a můj přítel začal znovu zvracet
- tentokrát už jenom krev, a vzápětí krevní sraženiny. Pokaždé
jsem mísu vylila do výlevky v koupelně a pak ji umyla. Potom mi
můj přítel řekl, že se cítí divně, ale prohlásil: ,Není mi zle,
nevolej doktora, cítím se líp. Je to pryč!' Řekl mi: ,Běž do
postele!' a prohlásil, že dokončí koupel a přijde za mnou. Tehdy
mi přišlo, že se cítí lépe, protože se vyzvracel, a trochu se mu
vrátila barva. Šla jsem do postele a okamžitě usnula. Byla jsem
klidnější."
Když se Pamela o pár hodin později probudila, překvapeně
zjistila, že Jim se do postele nevrátil, a objevila jeho tělo ve
vaně s vystydlou vodou. U nosu měl malou stružku krve a usmíval
se.
Pamela nejdřív měla za to, že si s ní Jim zvrhle pohrává - a pak
jí došlo, že je v bezvědomí. Nemohla jej probrat ani vytáhnout
z vany, a tak zavolala přítele Alana Ronaye, jenž přijel do
Morrisonova bytu se svou přítelkyní Agnes Verdovou (přesto nikdo
z nich tělo neviděl). Buď Pamela, nebo Rony zavolali pohotovost,
a tak prvním, kdo dorazil, byl vůz první pomoci, hasiči a krátce
po něm policie. Jimovi už ale nemohli nijak pomoci. Byl prohlášen
za mrtvého a jako příčina smrti byla určena srdeční příhoda - ve
věku sedmadvaceti let. Přestože jeho tělo během příštích dvanácti
hodin neprohlédl soudní lékař, policie nepovažovala pitvu za
nutnou.
Pamela učinila výpověď pro policii (v níž pronesla půvabnou
poznámku: "Můj přítel byl spisovatel, vesměs ale žil z vlastních
peněz."). Nevyhnutelně se téměř okamžitě vynořily zvěsti
o Morrisonově smrti a 5. července dorazily do Los Angeles.
Vzhledem k tomu, že fámy "Jim je mrtvý" nebyly nejen ničím novým,
ale naopak - pěkně obnošeným zbožím, Bill Siddons si nedělal
žádné zvláštní starosti. Protože však nebyl s to získat od
pařížské policie ani amerického velvyslanectví potvrzení, nebo
popření zprávy, zavolal nakonec Pam. Řekla mu, že se Jimovi něco
stalo, odmítla mu však poskytnout jakékoliv podrobnosti. Siddons
se začal obávat nejhoršího a okamžitě odletěl do Paříže, kde
v Morrisonově bytě našel Pamelu, úmrtní oznámení a zapečetěnou
rakev. Nikdy nespatřil tělo (dokonce o to ani nepožádal); a tato
skutečnost - spolu s dřívějším popřením Jimovy smrti ze strany
pařížské policie - vedla k populární pověsti, že Jim (stejně jako
James Dean a Elvis Presley) předstíral vlastní smrt a unikl do
říše pověstí. Když o tři roky později Pamela zemřela na
předávkování heroinem, vzala si s sebou všechna tajemství -
měla-li jaká - do hrobu.
Labels: doors
