Kolos Rhodský

se podle tradičního podání tyčil na středomořském ostrově Rhodos.

Tento kolos byl maják a představovala ho socha, která působila velmi realisticky. Umělci pravděpodobně pracovali na spodobnění Alexandra Velikého, muže, který změnil dějiny, a slunečního boha Hélia. Socha byla vytvořena Lísipovými žáky kolem roku 280 př.n.l. Socha byla 32 metrů vysoká.
Po 60 letech byla zničena zemětřesením. Později už po kolosu nebylo nic nalezeno. Dříve bylo zvykem, že sochy stály u chrámu, jenže kolos je od chrámu dost daleko, přesněji stál na konci uměle vybudovaných hradeb a nejspíše stál snožmo, tedy nikoliv rozkročen nad průjezdem pro lodi, jak je obvykle malován na obrazech. Filón říká, že kolos byl postaven jako socha boha Dia v Olympii, kousek po kousku.

Mauzoleum v Halikarnassu

- mauzoleum v Halikarnassu na pobřeží moře, patrně vůbec první mauzoleum na světě v dnešním slova smyslu.

Tato stavba je náhrobek, který si nechal postavit bohatý perský místodržící v země Kárii jménem Mauzólos. Stavba proto dostala jméno Mauzoleum, po kterém se všem podobným stavbám na světě říká mauzolea.
Mauzoleum bylo zvláštní svou architektonickou koncepcí, spojovalo totiž pyramidy, zikkurat a řecký chrám. Na podstavci z mramoru stál pohřební chrám obklopený 36 iónskými sloupy, které nesly střechu tvořenou 24stupňovou pyramidou. Výška mauzolea byla 46 m. Plán tohoto náhrobku vypracovali a ve skutečnost proměnili architekti Pýtheos a Satyros. Mauzoleum zdobili výborní sochaři, např.: Leócharés, Bryaxis, Skopás a Praxiteles. V patnáctém století n.l. bylo zničeno rhodskými rytíři.

Socha poté co stála 850 let v Olympii byla převezena v dobách raného křesťanství do Konstantinopole, kde byla umístěna před Lolisisovým palácem. Stála zde asi 60 let a pak byla zničena. V jistém smyslu se s ní setkáváme dodnes, poněvadž Feidiovo ztvárnění Diovy tváře se stalo předlohou výtvarného vyjádření všemohoucnosti Krista v celé východní křesťanské církvi.
Feidiás ve své nejslavnější soše navždy zafixoval představu lidstva o dokonalosti člověka. Podobnou sochu vytvořil 2000 let po Fediovi největší sochař renesance Michalangelo a známe ji jako sochu Mojžíše.

Feidiův Zeus v Olympii

- obří socha Dia, krále řeckých bohů, ze slonoviny a ze zlata.
Měla výšku 10 metrů.

Postavil ho sochař Feidiás – největší sochař antického světa. Pracoval rovněž například na výzdobě hlavního chrámu Parthenónu v Athénách, kde stvořil sochu bohyně Athény.
Město Olympie sice nebylo hlavním městem antického Řecka, známe ho však všichni díky olympijským hrám, které se zde konaly každé 4 roky.
Diovu sochu vládce bohů Dia lidé chovali v nesmírné vážnosti. Filón napsal, že ostatních 6 divů můžeme obdivovat, ale Dia musíme prožívat. Socha už neexistuje ale existuje sochařská dílny, ve které byla vytvořena.

Artemidin chrám v Efesu

obrovský procesní chrám v maloasijském Efesu.

Tento chrám byl asi 7 km od hradeb města Efesu. Obyvatelé jednou v roce pořádali velký průvod, který nesl sochu bohyně Artemis z chrámu do města Efesu. Celých 7 km této cesty bylo zakryto kolonádou pro případ deště.
Stavba Artemidina chrámu byla zahájena někdy v polovině 6. století př.n.l. a trvala 120 let. Byl 110 metrů dlouhý a 55 metrů široký a jeho 120 sloupů, které byly v iónském slohu, dosahovalo výšky až 18 metrů. dosahovaly až 18 metrů. Všechny sloupy byly vyzdobeny dvoumetrovými reliéfy, což je v Řecké architektuře prakticky ojedinělé. Chrám byl svoji architekturou a sochařskou výzdobou vrcholem své doby. A ještě jednu zvláštnost má. Jistý člověk zapálil Artemidin chrám proto, že se chtěl stát slavným. Bohužel se mu to podařilo. Já jeho slávu ale nechci podporoval¨t, a proto jeho jméno neuvedu, i když ho znám.
Stačí když si připomeneme, že v onen den požáru chrámu se prý narodil Alexandr Veliký.

Visuté zahrady Semiramidiny

- legendární babylónské visuté zahrady ležely na břehu Eufratu.

Zahrady patří do komplexu Nabukadnezarova paláce v Babylónu. Za slavné město Babylón v jiných seznam divů světa vystupují rovněž babylonské hradby nebo babylonská věž.
Zahrady nejspíše postavila královna Šammuramat (řecky Semiramis) kolem roku 800 př.n.l. Stavba stála na sloupech, na nichž ležely palmové trámy. Na tyto trámy byla navezena ohromná a hluboká vrstva půdy. Bylo zde samozřejmě velice technicky dobře provedené zavlažování, protože Babyloňané byly mistři na zavlažování. A do půdy byly zasazeny stromy.
Zahrady byly objeveny Robertem Koldeweym v roce 1889.

Egyptské pyramidy

Nikdy na jakémkoliv soupisu divů světa nemohou chybět pyramidy v Egyptě - nejstarší, největší a nejúžasnější kamenné stavby, které byly kdy zbudovány.

Egyptské pyramidy jsou jediným divem, který se dochoval dodnes. Jsou to vlastně hrobky králů (faraónů) a byli důkazem toho, že to království je dobře uspořádané. Pyramidy jsou umístěny přesně podle světových stran a strany pyramid mají vždy stejnou délku. Byly to stavby geometricky dokonalé. Já už o nich více říkat nebudu, protože jsme je už probírali.

Za sedmi divy světa

Nyní bych chtěl říci něco o panu Zamarovském a jeho knížce „Za 7 divy světa“. Tato knížka je napsána jako cestopis. U každého divu je zde uvedeno, jak se do toho daného místa dá dostat z ČR, jak to tam vypadá atd. Jsou k tomu přiloženy různé mapky, a tak se knížka stává vlastně průvodcem. Třeba když jedete někam na dovolenou do místa, kde je to kulturně zajímavé, tak doporučuji, mějte s sebou knížku od Zamarovského. Pan Zamarovský všech 7 divů sám objel a všude se radil s místními archeology, jak to asi bylo. Jako průvodce v této knížce vystupuje zejména Filón Byzantský. Protože však on sám těchto 7 divů viděl jen svým duševním zrakem a divy, o nichž čtenářům vykládá spíše chválí a zveličuje, obrací se pan Zamarovský i na jiné. - např. na otce dějepisu Hérodota, na otce zeměpisu Strabóna, na Diodóra Sicilského atd.

7 DIVŮ SVĚTA

7 divů světa je přehledem mimořádného tvůrčího vzepětí člověka a proto stále zůstávají jakýmsi symbolem lidské vůle a síly tady na zemi. Všechny tyto výtvory totiž byly uskutečněny v určité konkrétní etapě lidských dějin, které říkáme doba helenistická.
První, kdo se písemně zmínil o 7 divech, byl Filón Byzantský, který žil v době vlády Konstantina Velikého a napsal asi 20-ti stránkovou knížku 7 divů světa.


Div Vznik Zánik Existence
1. Egyptské pyramidy -2600 nikdy 4600
2. Visuté zahrady Semiramidiny -800 -150 650
3. Artemidin chrám v Efesu -600 -356 244
4. Feidiův Zeus v Olympii -456 475 931
5. Mauzoleum v Halikarnassu -350 1500 1850
6. Kolos Rhodský -280 -220 60
7. Maják na ostrově Faru -285 1375 1660

Další obrazy z let 1660 – 1669

Rodinný portrét (kolem roku 1668; Herzog Anton Ulrich – Museum, Brunšvik)126 cm * 167 cm
Židovská nevěsta( po roce 1665; Rijksmuseum, Amsterodam)122 cm * 167
Představenstvo soukenického cechu (1662; Rijksmuseum, Amsterodam) 185 cm * 274 cm
Sv.Matouš s andělem (1661;Louvre, Paříž)
Vlastní podobizna v osobě sv.Pavla (1661;Rijksmuseum, Amsterodam)
Vlastní podobizna u malířského stojanu (asi 1660; Louvre, Paříž)

Obrazy z let 1660 – 1669

Návrat marnotratného syna (asi 1667 – 1668; Ermitáž, Leningrad)262 cm * 205 cm je jedním z vrcholných děl, která Rembrandt vytvořil v posledních letech svého života.Velebný, milosrdný kmet, ozdobený šperky, vítá na prahu svého domu syna vracejícího se v rouchu žebráka.Symbolické zobrazení kajícnosti a zobrazení hříchů je zde vyjádřeno postoji, gesty a hlavně výrazy tváří všech účastníků, jejichž hluboké zamyšlení dává obsahu díla jasný smysl.

Další obrazy z let 1650 – 1659
Aristotelés přemýšlí nad Homérovou bystou (1653; Metropolitan Museum, New York)
Hendrickje v okně ( kolem roku 1656;Staatliche Museen, Berlín – Dahlem)
Jakub žehná Josefovým synům (1656;Staatliche Gemäldegalerie, Kassel)
Čtoucí Tito ( 1656-57;Kunsthistorisches Museum, Vídeň)
Poražený vůl (1655; Louvre, Paříž)
Tři stromy (1650) - lept

Obrazy z let 1650 – 1659

Betsabé s dopisem od Davida (1654; Louvre, Paříž)142 cm * 142 cm ,jako model stála opět Hendrickje.Rembrandt ji zpodobil jako skleslou bytost, zcela odevzdanou svému osudu.Zatímco jí služka osouší nohy, přemýšlí krásná Uriášova manželka Betsabé o obsahu dopisu, jenž ji vyzývá, aby odešla za králem Davidem.Rembrandt nenamaloval jen kyprý ženský akt, nevtíravě ozdobený šperky, ale vytvořil zároveň dojímavý obraz vnitřního zármutku a lidského utrpení.