Thursday, October 09, 2008

Byl to typizovaný text, v němž se jen zaměňovala patrocinia kostelů, jména lokalit a zasvěcení
bratrstev, jimž byl vydáván. Vše ostatní bylo předem dáno, papežská stolice ani neurčovala přesně dny, v nichž
je možné odpustků v bratrstvu dosáhnout, to nechávala na biskupovi diecéze, kam konfraternita patřila. Vedle
této buly vydávali papežové bratrstvům ještě oltářní privilegia, opět vždy stejného znění. Významným
sjednocovacím prvkem pro bratrstva byly také již zmíněné řeholní instituce, které šířily své řádové kulty.
Církevní řády byly samozřejmě nadnárodní a jejich bratrstva tedy také. Dominikáni, karmelitáni, jezuité, servité,
trinitáři i ostatní měli pro zakládání svých bratrstev papežské privilegium, přesněji, mívali jich více, protože
řádoví představení si čas od času nechávali stávající privilegium potvrdit novým papežem. Dominikáni tedy
kupř. odkazují při zakládání růžencových bratrstev v 18. století na celkem 17 papežských listin, které řád obdržel
od 15. století.7) Některé řády také vydávaly interní normy, které platily pro všechna jejich bratrstva. Kupříkladu
pro jezuitské sodality byla vydána první všeobecně platná statuta v roce 1587.8)

Národní specifika

Z hlediska právních norem tedy měla barokní bratrstva v jednotlivých zemích všechny předpoklady po to, aby
se od sebe nelišila. Platilo to v zásadě pro bratrstva stejného druhu - bratrstvo svaté Barbory v Plzni funguje
prakticky stejně jako tatáž konfraternita třeba v Cáchách.9) Trochu jiné to ale je, pokud začneme srovnávat
bratrstva v různých zemích. Každý stát, každá země i oblast měly své specifické podmínky, v nichž bratrstva
vznikala a které přece jen nějakým způsobem mohly ovlivnit jejich charakter. V Čechách to byla hlavně cézura v
jejich existenci, ke které došlo v důsledku husitského hnutí. Na rozdíl od mnoha jiných zemí u nás skoro
nemáme bratrstva, u kterých by bylo možné prokázat kontinuitu od středověku až do 17. a 18. století. Vedle toho
zde zřejmě zakládání bratrstev nestálo zdaleka tak v centru zájmu církevních a státních úřadů, jako v některých
sousedních katolických zemích. Alespoň z Čech dosud není známa žádná stopa toho, že by církevní nebo státní
úřady zakládání bratrstev nějakým způsobem přímo přikazovaly, jak je to doložitelné třeba v Kolíně nad Rýnem,
Mohuči, Pasově, Trevíru nebo ve Würzburku.10)
Snad právě proto nám pokusy o srovnání celkového počtu bratrstev v Čechách s bratrstvy jinde naznačují, že
přes veškerý rozmach této formy zbožnosti nepatřilo České království k nejaktivnějším. Je ovšem obtížné takové
srovnání vůbec provést, a to i přesto, že máme k dispozici číselné údaje o bratrstvech našich a že existuje několik
soupisů a sumárních zpracování bratrstev v okolní cizině. Jakákoliv číselná srovnávání jsou ošidná, protože
soupisy a číselná zpracování zahraničních bratrstev vycházejí z různých zásad, kupříkladu z různých vymezení
pojmu bratrstvo (kupř. tvůrci bavorského katalogu bratrstev do něj zahrnuli pouze ta společenství, která byla
výslovně termínem bratrstvo nazývána - a tak jim vypadly nejen třetí řády, ale i veškeré jezuitské sodality).11)
Navíc v jednotlivých zemích či diecézích byly jiné podmínky, jiné zalidnění, odlišná hustota farní sítě a
podobně. Napíšeme-li tedy, že oproti 652 barokním bratrstvům v Čechách stojí shodou okolností přesný
dvojnásobek tohoto počtu - 1304 bratrstev - v Uhrách, je to sice zajímavé, ale současně má takové zjištění jen
velmi malou informační hodnotu. Snad alespoň trochu srovnatelným údajem je procentuální zastoupení bratrstev
v celkovém počtu farností.

Tuesday, October 07, 2008

Kultura

Teprve poté mohou být tato privilegia veřejně vyhlášena a bratrstvo je může začít
využívat. Biskup také rozhoduje o podmínkách, za nichž bratrstva v jeho diecézi smějí přijímat zbožné dary a
odkazy věřících, a k jeho povinnostem
rovněž patří určovat bratrstvům, která na to mají výsadu, jejich zpovědníka. Velmi důležité je ustanovení, podle
něhož žádný církevní úřad, tedy ani biskupské a arcibiskupské konzistoře, ani představení řádů a správcové
arcibratrstev, nesmí za práce spojené se založením nebo přivtělením bratrstev přijímat žádnou odměnu. Bratrstva
měla vznikat zdarma a i když později se za vyhotovení náležitých listin platil malý poplatek, nikdy nebylo
vlastní založení finančně náročné.6)
Aby konstituce mohla skutečně splnit svou úlohu, musel ji papež vztáhnout na všechna bratrstva, tedy i na ta,
která již existovala. Proto je v ní nařízení, podle něhož mají být všechna stávající bratrstva podle jejích
ustanovení prověřena, a to do roka, pokud se nalézají v Evropě, a do dvou let, jestliže jsou kdekoliv v zámoří.
Tato zmínka o širém světě nás znovu upozorňuje na skutečnost, že katolická bratrstva byla ve své podstatě
nadnárodními společenstvími, že uvedená konstituce formovala jejich podobu stejně tak v Praze jako v Krakově,
v Mnichově, v Bruselu, v Madridu nebo až ve vzdálených jihoamerických koloniích.
Také další právní normy vydávané pro konfraternity papežskou kurií měly univerzální, nadnárodní podobu.
Šlo především o odpustkové privilegium s incipitem Cum sicut accepimus, o kterém jsme se již zmiňovali v
první kapitole.