Jiří Mikulec

Stát se v 17. a 18. století členem nějaké konfraternity nebylo obtížné. Alespoň pro každého, koho
nepoznamenal nějaký závažný mravnostní skandál a kdo nezavdával příčinu k pochybnostem o pravověrnosti
svého katolictví. Stačilo projevit zájem o členství, podrobit se přijímacímu rituálu, složit vstupní poplatek a v
některých případech také absolvovat jakousi zkušební nebo čekací dobu. Obecně je možné konstatovat, že pro
raně novověká náboženská bratrstva byla typická otevřenost a snaha získat pokud možno co největší množství
členů. Určitá omezení pro vstup do bratrstev v pobělohorských Čechách ovšem existovala. Byla zde početně
uzavřená společenství, která přijímala nového člena pouze po úmrtí některého ze svých příslušníků. Dále mohly
vstupu do některých bratrstev zabránit dva faktory - pohlaví uchazeče a případně i jeho věk.
Převážná většina bratrstev byla zakládána jak pro muže, tak i pro ženy. V textu standardního odpustkového
privilegia s incipitem Cum sicut accepimus se užívá formulace "bratrstvo ... křesťanů obojího pohlaví". Taková
společenství byla nejrozšířenější, ale vedle nich také existovaly konfraternity uzavřené příslušníkům opačného
pohlaví. V Čechách nalézáme bratrstva mužská, v jejichž členských matrikách není jediné ženské jméno.
Některé z nich byly spojeny se starým literátským kůrem, jiné představovaly typické barokní konfraternity bez
takové vazby. Jen namátkou lze uvést bratrstvo Nanebevzetí Panny Marie v Počátkách, spojené s literátským
kůrem, nebo konfraternitu sv. Michala v Přísečnici (na místě této obce nedaleko Chomutova se dnes rozprostírá
vodní nádrž). Mezi výhradně mužská bratrstva patřily také mariánské družiny jezuitů, jejichž členy se mohli stát
jen studenti jezuitských kolejí a následně i měšťané. Z německých zemí jsou naproti tomu známa kromě těchto
výhradně mužských společenství i zvláštní sdružení, která Tovaryšstvo zakládalo pro ženy.42) U nás dosud
taková společenství nebyla objevena, ale u zdejších jezuitských kostelů vedle sodalit občas existovala i některá
další bratrstva s mužskými i ženskými členy (jako třeba bratrstva sv. Barbory a Smrtelných úzkostí Kristových,
která obě fungovala u jezuitského kostela sv. Mikuláše na Malé Straně).
Co se týče věkového omezení členství, většinou se o něm mnoho nedovíme. V regulích jsou takové informace
uváděny spíš výjimečně a v pramenech vzniklých přímo z činnosti konfraternit nebývají obsaženy vůbec. V
praxi to záleželo na každém bratrstvu. Někdy byly ze členství vyloučeny děti (regule svato izidorského bratrstva
umožňují vstup až od šestnácti let, jezuitské sodality přijímaly studenty v průměru třinácti- až čtrnáctileté,
nejmladším bývalo okolo dvanácti), jindy se naopak přijímaly i docela malé děti. Vzhledem k významné zádušní
funkci bratr stev je jasné, že o členství měli zájem také těžce nemocní nebo umírající lidé (případně jejich
příbuzní). Některá bratrstva se nebránila takovým vysloveně účelovým vstupům, zvláště pokud jim přinášely
nějaký prospěch (zápisné, povinné zádušní mše apod.). Ostatně najdeme i případ, kdy je konfraternita ochotna
zapsat mezi své členy i jména zemřelých osob. Za všechny nové členy, kteří nebyli z nějakého důvodu schopní
vykonat vstupní modlitby, absolvovat přijímací rituál a případně i další předpoklady členství, ovšem museli vše
učinit jiní příslušníci konfraternity, obvykle jejich příbuzní.43)
Překážkou pro vstup do bratrstva nemuselo být ani vzdálené bydliště a příslušnost k jiné farnosti. Bratrstva
působící u klášterů nebyla vůbec na farnost vázána a bez ohledu na ni mohla získávat členy ze širokého okolí.
Podobné to bylo s bratrstvy u poutních míst. Ale i konfraternity u farních nebo filiálních kostelů se otevíraly
zájemcům o členství příslušným do jiných farností, jak o tom svědčí třeba již zmíněné články regulí, které měly
umožnit lidem ze vzdálených míst stát se plnoprávnými členy. Některá bratrstva sice byla založena s úmyslem
získat členy z určité oblasti, ovšem nikoli z území farnosti, nýbrž z panství. Jednalo se kupříkladu o
svatoizidorské družiny zakládané pro rolníky - členská matrika bratrstva Útěku Panny Marie do Egypta a sv.
Izidora, patřící mezi ta vzácnější alba členů, která u jednotlivých jmen zaznamenávají i bydliště, zachycuje v
průběhu 18. století několik tisíc členů z vesnic celého jindřichohradeckého panství.44)
Pro dobové, ale i dnešní hodnocení významu bratrstva je důležitý počet jeho členů. V tomto ohledu existovala
skutečně široká škála společenství. Vyskytovaly se konfraternity docela malé, tvořené jen úzkým okruhem
několika lidí. Kupříkladu v Tachově působilo skromné bratrstvo Panny Marie a sv. Jakuba. Mezi lety 1670-1710
se počet jeho členů pohyboval mezi patnácti až třiceti čtyřmi, přičemž naprostou většinu tvořili muži. V Tachově
existovala v této době ještě dvě jiná bratrstva a to snad může být jeden z důvodů poměrně malého zájmu o
členství. Druhou příčinou byla pravděpodobně tradice; dějiny této konfraternity lze na základě zápisů v její
pamětnici totiž sledovat až do předbělohorské doby a nelze vyloučit ani její sepětí s literátským kůrem.45)
Opačným extrémem oproti početně velmi slabým bratrstvům byla společenství velká, s tisíci i desetitisíci
členů. Celkově bylo takových bratrstev větší množství než těch malých, což souvisí jak s výše zmíněnými
snahami získat co nejvíce členů, tak i s obecnou otevřeností těchto společenství. Záleží ovšem také na tom, co
celkovým počtem členů bratrstvo mínilo. Některé konfraternity ve snaze zapůsobit na okolí, či přímo ohromit
obrovskými čísly, totiž sčítaly všechny členy zapsané v matrice od svého vzniku bez ohledu na to, kolik lidí již
od té doby zemřelo.