Jiří Mikulec

Nepomucenští sodálové měli svůj přívěšek nosit viditelně, pouze kněží ho měli skrývat pod
klerikou. Podobně členové bratrstva Andělů Strážných, které působilo v dnes již zaniklé farnosti Smrkovec
(Schönficht u Kynžvartu v západních Čechách), měli za povinnost nosit škapulíř s posvěceným obrázkem
Anděla Strážného.

* * *

Vedle uvedených členských povinností, které vycházely přímo z činnosti a kultu bratrstva, se většina
konfraternit snažila prostřednictvím svých regulí také působit na člověka, ovlivňovat jeho chování, měnit a
zlepšovat jeho mravní profil. Jedná se o ustanovení, která buď jen obecně nařizují mravné chování, nebo se
obracejí proti konkrétním jevům, jež tehdejší křesťanská morálka považovala za nešvary a poklesky. Členové se
jich měli vystříhat a současně bývají vyzýváni k vzájemné lásce a skutkům milosrdenství. Bratrstva - jako
většina tehdejších korporací - si vyhrazovala právo řešit spory mezi svými členy.
Pokud se na základě regulí nějakého bratrstva pokusíme rekonstruovat jakéhosi hypotetického ideálního
člena nebo členku této konfraternity, začne nám před očima vyvstávat podivně neživotná figura. A to ani
nemusíme sáhnout po předpisech terciářů, které jsou nejpodrobnější a nepřísnější. Stačí nějaké obyčejné
bratrstvo, kupříkladu Nejsvětějšího Jména Panny Marie, které se scházelo v kostele Panny Marie Bolestné
u kláštera a špitálu alžbětinek na Novém Městě pražském, kousek pod Emauzy.32) Jeho ideální člen nebo
členka je člověk silně zbožný, což dává najevo nejen pravidelnou a pečlivě dodržovanou účastí na všech
společných pobožnostech, častými zpověďmi a přijímáním, ale i stejně svědomitým vykonáváním svých
osobních modliteb, které mu regule přikazují, a samozřejmě i neochvějně ctnostným životem. Pro něj mají
regule tohoto bratrstva, stejně jako většiny bratrstev jiných, označení "čistý". V tom je obsažena pohlavní
mravnost (ne ovšem pohlavní zdrženlivost, "zákonný" manželský sex církev respektovala), ale i "čistota"
myšlenek a vyjadřování. Hypotetický ideální člen této konfraternity se ani náznakem nedopouští pomluv,
nactiutrhání a nectných řečí, není schopen klít, natož se třeba rouhat. Ústa, která vyslovují uctívané jméno
Panny Marie nesmí být nijak poskvrněna. Právě v mariánské úctě tento člen spatřuje hlavní smysl svého
života.