Tuesday, March 08, 2011

Jiří Mikulec

V prvních třech a půl desetiletích existence bratrstva, které nám pamětnice přibližuje, se kromě více či méně
pravidelných náboženských slavností uskutečnilo také několik významných, přitom však ojedinělých akcí. Patří
mezi ně především zakládací slavnost konfraternity, která se uskutečnila v kostele sv. Benedikta v neděli 15. září
1641. Skládala se z několika mší, doprovázených kázáními v obou zemských jazycích. V jejím průběhu bylo
nové bratrstvo slavnostně prohlášeno za založené. Přítomný kardinál Harrach se jako první vlastní rukou zapsal
do knihy členů a poté se zapisovali ostatní přítomní - autor pamětnice uvádí, že v tento první den své existence
získala konfraternita na 300 členů. Najdeme mezi nimi jména příslušníků a příslušnic významných a vlivných
šlechtických rodů - Trautmannsdorfů, Vratislavů z Mitrovic, Fürstenberků, Berků z Dubé, Švamberků apod.
Duchovním správcem bratrstva se podle Harrachovy konfirmační listiny stal strahovský opat, v době založení
jím byl P. Kryšpín Fuk z Hradiště, vedle něj mělo dva další duchovní vůdce a zpovědníky z premonstrátského
řádu, jednoho pro jazykově české, druhého pro německé členy. Bratrstvo však muselo mít i své laické
představenstvo - rektora a jeho asistenty. Jejich volba se také konala v průběhu zakládací slavnosti a po ní
následovalo slavnostní uvedení rektora, hraběte Kryštofa Vratislava z Mitrovic, do funkce. Rituál spočíval v
předání odznaků úřadu novému rektorovi. Z rukou několika mladíků, pravděpodobně studentů Norbertina, přijal
hrabě Vratislav prsten, planoucí svíci, štolu, pečeť bratrstva a knihu - album členů.
Druhou slavností, u níž je třeba se ještě zastavit, bylo v roce 1650 přenesení staroboleslavského paládia z
Prahy do Boleslavi. Na konci třicetileté války se posvátný reliéf nacházel v Praze, kde v roce 1648 upadl do
rukou švédských útočníků. Vrchní velitel švédské armády falckrabě Karel Gustav ho však nezahrnul do své
bohaté kořisti, nýbrž si dopřál dvorné gesto a daroval paládium císařovně Leopoldině, manželce Ferdinanda III.
Obraz se tak dostal do Vídně a odtud byl v létě 1650 s velkou pompou převezen do Prahy. Podle pamětnice
bratrstva arcibiskup Harrach a pražští místodržící dlouho zvažovali, komu z pražského kléru svěřit jeho
slavnostní převoz z Prahy do Boleslavi. Volba nakonec padla na strahovského opata Kryšpína Fuka, a proto
dostalo v organizaci této slavnosti významnou úlohu i bratrstvo od svatého Benedikta. Neznámý analista, který
do jeho pamětnice tuto správu s uspokojením zapsal, naznačil, že tak arcibiskup odměnil aktivitu premonstrátů
při pořádání zmíněných poutí do Boleslavi v předchozích letech. Je však zřejmé, že i toto Harrachovo rozhodnutí
odráželo jeho nesmiřitelné protijezuitské postoje - přenesení posvátného reliéfu, který již v této době obecně
platil za ochrannou záštitu Českého království, kardinál svěřil představiteli řádu, který považoval za jednu z
protivah
Tovaryšstva.

Labels: