Jiří Mikulec

Respektování jazykových poměrů v jednotlivých částech Českého království bylo pro katolickou církev 17. a 18.
století nutností, protože jen tak se mohla skutečně přiblížit k prostým věřícím. Jazykem bohoslužeb byla sice
latina, ale pro kázání, zpovědi a další úkony, stejně jako pro všední život v obci, museli být příslušníci farního
kléru znalí jazyka svých farníků. Na to církev dbala a vzhledem k jazykovým poměrům v království vedla klérus
k aktivní znalosti obou řečí.48) Přesto však občas docházelo ke sporům a ty se nevyhýbaly ani bratrstvům.
Jazyková otázka hrála roli v různých roztržkách, jako byl kupř. spor v Mnichově Hradišti, kde se česká kázání
pro růžencové bratrstvo stala tamnímu děkanovi záminkou k odmítnutí žádosti o německé exhorty pro
vrchnostenské úředníky.49) V jednom případě národnostní spor dokonce vyústil v založení nového bratrstva.
Událo se to v Praze na Malé Straně, kde se v roce 1733 začali v kostelíku sv. Jana v Oboře scházet němečtí
měšťané o nedělích a svátcích ke zpěvu náboženských písní. V následujícím roce se proti tomu postavili místní
čeští usedlíci, kterých zde tehdy byla většina, s tím, že kostel patří jim. Němci se přesunuli do kostela Panny
Marie pod řetězem při komendě johanitů, jejichž velkopřevor jim toto útočiště nabídl. Zde pak založili německé
bratrstvo Jména Panny Marie.50)


5. Při kterýchžto slavnostech Milost Boží pohledávati
se sluší - Činnost

Již v předchozí kapitole jsme mohli prostřednictvím stanov a regulí částečně nahlédnout do činnosti barokních
náboženských bratrstev. Jejich aktivity však byly mnohem širší a neomezovaly se pouze na to, co členům
předpisovaly tyto normy. K činnosti bratrstev totiž patřily nejen vlastní pobožnosti, procesí, pohřby a další
náboženské slavnosti, nýbrž i jejich spolkový život a dále některé akce spojené s křesťanskou charitativní
činností a s reprezentací. Zvláště u reprezentace, která byla výrazem onoho společenského působení konfraternit,
je zajímavé zamyslet se nad tím, jakým způsobem se vlastně bratrstva na veřejnosti prezentovala, jak o sobě
dávala vědět, jak budovala svůj pozitivní obraz v rámci společenského vědomí. Mezi okruh problémů spojených
s činností bratrstev patří i náboženská katolická symbolika, především symbolika čísel. Ovlivňovala nejen vlastní
činnost, ale v některých případech přímo podobu konfraternit.
Pro poznání těchto témat nám - vedle již zmíněných stanov a regulí - mohou posloužit další prameny, které
vznikaly přímo z činnosti konfraternit. V první řadě to jsou tzv. pamětnice, tedy vlastně kroniky bratrstev. Tam
se zapisovalo vše, co bylo pro bratrstvo považováno za důležité - informace o založení, o významných
slavnostech a svátcích, opisovaly se tam důležité dokumenty, jako kupř. zakládací a konfirmační listiny,
odpustková privilegia apod. Mimo to bývají v pamětnicích zachyceny změny laického představenstva, někdy
tam najdeme i poznámky vizitátorů. Samozřejmě úroveň pamětnic byla různá, kromě skutečně přínosných knih
existují i pamětnice s nepatrnou informační hodnotou. Pamětnice bratrstev se ale zachovaly poměrně zřídka,
takže jejich údaje je třeba doplňovat i z jiných zdrojů. Těmi mohou být kupříkladu tzv. "knihy počtů", tedy
účetní rejstříky, kam se zapisovaly příjmy a výdaje každého společenství, nebo inventáře majetku, kde bývají
zaznamenány předměty, které bratrstvo při své činnosti užívalo.

Pobožnosti, slavnosti, rituály

Navenek nejnápadnější a z hlediska každodenního života členů i nejdůležitější činnost barokních bratrstev v
Čechách představovaly náboženské aktivity. Pro jejich bližší poznání se nabízí několik dochovaných pamětnic.
Zřejmě nejhodnotnější z nich jsou anály bratrstva, o němž padla zmínka již v minulé kapitole a které můžeme
použít pro malou sondu. Ve Strahovské knihovně v Praze je dochována pamětnice bratrstva Narození Panny
Marie za šťastnou hodinku smrti.1) Tato významná pražská konfraternita působící v kostele sv. Benedikta (od
barokní přestavby v 70. letech 17. století nesl tento kostel, jenž stál zhruba na místě dnešního obchodního domu
a paláce Kotva, patrocinium sv. Norberta a Benedikta) byla úzce spjata s kanonií premonstrátů na Strahově. Ti ji
v roce 1641 založili u své koleje Norbertina. Nešlo o řádové bratrstvo takového typu, jaké jsme poznali
kupříkladu u dominikánů nebo karmelitánů, premonstráti nevlastnili privilegium na šíření svého kultu
prostřednictvím bratrstev. Jakožto řád řeholních kanovníků se od mnišských řádů přece jen odlišovali a bratrstva
pro ně neměla takový význam, jako pro řeholníky uvedených řádů. Mezi českými barokními bratrstvy se
vyskytovalo jen málo konfraternit, spjatých s některým řádovým domem premonstrátů.2) Je patrné, že tento řád
se nezaměřoval na množství, nýbrž se spíš snažil o kvalitu. U svatého Benedikta vytvořil jednu z
nejprestižnějších konfraternit 17. století v Čechách.
Uvedené bratrstvo nebylo prestižní ani tak z hlediska majetku, nýbrž hlavně s ohledem na členy a na své
veřejné působení. Výše citovaný dopis Zuzany Černínové z Chudenic se zmiňuje o členství nejvyšších zemských
úředníků a pražského arcibiskupa kardinála Harracha. Při sledování jeho osudů v prvních 36 letech existence
(pamětnice obsahuje zápisy pro léta 1641-1675) skutečně mnohokrát narazíme na představitele nejvyšších
vrstev pražské společnosti, pro jaké moderní dějepisectví užívá pojem "elity". Strahovským premonstrátům se
podařilo vtisknout bratrstvu tento charakter cílevědomým úsilím, svou roli tu sehrálo i významné postavení
Strahova v tehdejší pražské společnosti, ale současně k tomu přispěla také výrazná podpora zmíněného kardinála
Harracha. Tento pražský arcibiskup stál u samého zrodu konfraternity a i později patřil mezi její přední členy a
příznivce. Vedly ho k tomu přinejmenším dva velice pádné důvody. Bratrstvo sídlilo u Norbertina, tedy v
premonstrátském učilišti, které bylo úzce spjato s Harrachovým arcibiskupským seminářem (působily zde nižší
školy, tzv. humaniora, příslušející k semináři, na nichž vyučovali výhradně premonstráti).3) Právě v době
založení bratrstva dramaticky vrcholil neúspěšný Harrachův pokus prosadit u panovníka pro seminář univerzitní
status a v tomto ohledu lze tedy chápat kardinálovu podporu bratrstva v podstatě jako součást jeho boje za
seminář. Navíc premonstrátské luxusní bratrstvo představovalo určitou protiváhu jezuitských sodalit, což v
souvislosti s dobře známými Harrachovými antipatiemi vůči Tovaryšstvu (které ve 30. letech 17. století vzrostly
v souvislosti s arcibiskupovými střety s jezuity o vliv na pražské univerzitě)4) samo o sobě bylo pro arcibiskupa
vážným důvodem, aby ho všemožně podporoval.
Základem činnosti uvedené konfraternity bylo stejně jako všude jinde pět výročních pobožností o pěti
svátcích, rozložených na celý rok. Rok tohoto bratrstva se ovšem nekryl ani s kalendářním ani s církevním
rokem, nýbrž začínal v první polovině září, kdy se v neděli nejbližší ke svátku Narození Panny Marie (8. září)
slavíval hlavní, nebo také titulární svátek bratrstva. Na jeho oslavy se scházeli členové v největším počtu,
několika bohoslužeb se toho dne účastnili i ti nejvýznamnější a nejurozenější v plném lesku, běžně bývá
doložena přítomnost pražského arcibiskupa kardinála Harracha, stejně jako později jeho nástupců Matouše
Sobka z Bílenberka a Jana Fridricha z Valdštejna. Význam svátku podtrhovali tito nejvyšší církevní hodnostáři
Českého království tím, že většinou osobně sloužili slavnou mši. Také tu zaznívala kázání předních strahovských
kazatelů. Toho dne rovněž docházelo k obměně laického představenstva konfraternity a z kazatelny byla čtena
jména členů, kteří v uplynulém roce zemřeli.
Další čtyři slavnosti bratrstva připadaly na významné mariánské svátky, respektive na nejbližší neděle po nich
- šlo o Neposkvrněné početí (8. prosince), Očišťování (2. února), Zvěstování (25. března) a Nanebevzetí Panny
Marie (15. srpna). Oslavy těchto svátků sestávaly ze série pobožností a kázání - příkladem může být prosincový
svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie, slavený v roce 1641. V 7 hodin ráno svolal zvon členy
konfraternity k menší mši, po jejím skončení následovalo české kázání, pak slavná mše sloužená duchovním
správcem bratrstva, kterým byl strahovský opat. Poté zaznělo německé kázání a pak se konala další bohoslužba,
tentokrát u hlavního oltáře kostela. Na něm byla přes celý den vystavena k uctívání Nejsvětější Svátost.
Odpoledne před jednou hodinou zahlaholil velký zvon kostela a přítomní vyslechli další české kázání. V
podvečer následovalo kázání německé a pak se zformovalo procesí, které za zpěvu loretánské litanie zamířilo z
kostela na přilehlý hřbitov, dvakrát jej obešlo a vrátilo se zpět. V kostele se ještě konaly společné modlitby a
celou slavnost zakončilo opatovo požehnání.
Vedle uvedených výročních slavností, které byly na základě papežského privilegia obdařeny odpustky, slavilo
bratrstvo u kostela sv. Benedikta bohoslužbami a procesími i několik dalších svátků - zejména Velikonoce a také
červencový svátek Navštívení Panny Marie. Pro slavné rekviem a modlitby členů za zemřelé byla zvolena středa
v oktávu Dušiček. Velmi významnou slavnost představovala pravidelně konaná pouť do Staré Boleslavi ke
staroboleslavskému paládiu. Tradice poutí začala již v roce založení, kdy týden před vlastním zakládacím aktem
uspořádali strahovští premonstráti pro zájemce o členství tuto pouť. Jako její bezprostřední podnět je v pamětnici
uvedena snaha vyprosit pro nové společenství požehnání Panny Marie. Mariánský kult a úcta k proslulému
ochrannému obrazu byly pro tradici uvedených poutí v 17. století velmi důležité, ale současně zde hrál velkou
roli i jeden zcela světský důvod. Již od bělohorské bitvy se organizování poutí do Staré Boleslavi s vervou
ujímali jezuité. Arcibiskup Harrach, který - jak již bylo řečeno - považoval Tovaryšstvo za svého nebezpečného
rivala a který se s ním střetal ve výše zmíněných sporech o univerzitu, využil nově vytvořené bratrstvo jako
nástroj, pomocí kterého se snažil vzdorovat jezuitskému vlivu při organizování těchto poutí.5) To se mu v
podstatě podařilo, zářijové poutě bratrstva doprovázené premonstráty v charakteristických bílých hábitech se
udržely, získaly značnou popularitu mezi pražským obyvatelstvem a byly známé pod přízviskem "poutě bílých
páterů".