Jiří Mikulec

Dochované matriky členů bratrstev nám v budoucnu možná připraví nejedno překvapení. Skrývají se v
nich totiž některé dosud neznámé informace o obyvatelích Českého království doby baroka, jež mohou být
zajímavé pro genealogy i životopisce významných osobností. Kupříkladu v albu jindřichohradecké
latinské sodality Zvěstování Panny Marie, která se scházela v jezuitském kostele sv. Maří Magdalény a
která kromě studentů sdružovala také ostatní intelektuály z tohoto města, je zapsán místní varhaník,
skladatel a básník (a také významný člen jindřichohradeckého literátského kůru) Adam Michna z
Otradovic. Jde o osobnost, k jejímuž životu máme dnes poměrně málo informací, mimo jiné není známo
přesné datum jeho úmrtí v roce 1676.37) Album, které Michnu označuje za významného dobrodince
družiny, toto datum uvádí - podle zápisu jím byl 2. listopad.38)
Adam Michna z Otradovic samozřejmě není jedinou slavnou a dodnes známou osobností pobělohorských
Čech, která se podílela na činnosti nějakého bratrstva. Takových lidí lze identifikovat celou řadu. Vedle
formálního členství habsburských panovníků a příslušníků jejich rodin, kteří se při svých řídkých pobytech v
Čechách zapisovali do členských alb některých konfraternit, se v matrikách nalézá množství jmen vysokých
zemských úředníků i dalších významných příslušníků vyšší i nižší šlechty. V bratrstvech se tedy setkáme třeba s
Berky z Dubé, Černíny z Chudenic, Fürstenberky, Gallasy, Lobkovici, Martinici, Pachty z Rájova, Slavaty,
Švamberky, Šternberky, Thuny, Trautmannsdorfy, Valdštejny, Vratislavy z Mitrovic - v tomto výčtu by bylo
možné ještě dlouho pokračovat, matriky různých barokních bratrstev totiž zachycují příslušníky snad všech šlech
tických rodů usazených v 17. a 18. století v Čechách. Členství šlechticů v bratrstvech mělo v podstatě dvě
podoby. Jednak byli - jako výše uvedená Zuzana Černínová - příslušníky významných či přímo luxusních
konfraternit nebo jezuitských družin. Pak šlo o běžné spolubratry a spolusestry, kteří se obvyklým způsobem
účastnili života společenství. Mnozí šlechtici však byli členy (a často také iniciátory) bratrstev na svých
panstvích, jejichž příslušníci se rekrutovali z podřízených osob - z úředníků panství, z poddaných měšťanů, ale i
z vesničanů. V takovém případě byli tito šlechtici se svými rodinami jedinými urozenými členy bratrstev, a proto
v nich zaujímali úplně jiné postavení. Automaticky se stávali laickými představenými, ale jejich skutečná účast
na životě konfraternity byla mnohem formálnější, než v prvním případě.
Vraťme se však k významným osobnostem v bratrstvech. Také z řad kléru nalézáme v konfraternitách kromě
tisíců prostých farářů a řeholníků i ty nejvznešenější a nejvýznamnější osobnosti - pražské arcibiskupy,
kanovníky, vysoké preláty, opaty klášterů. Mariánské družiny u jezuitských kolejí vedla celá řada významných
příslušníků Tovaryšstva, mezi nimi Jan i Matěj Tannerové, Jan Kořínek, Bohuslav Balbín a mnozí další.39) Sám
Balbín, který mimo jiné v 50. letech 17. století vedl jindřichohradeckou latinskou sodalitu a byl tedy na čas jejím
duchovním správcem v době Michnova členství,40) pamatoval na jinou mariánskou družinu ve své závěti. V
roce 1681 sepsal testament ve prospěch sodality klementinských studentů (tzv. menší družina pod patrociniem
Narození Panny Marie). Odkázal jí neprodané výtisky svých knih, a to i těch, které ještě stačí do své smrti napsat
a vydat.41)