Když Jim zemřel,

pomyslel jsem si: "Kurva! Co teď budu dělat?"
vzpomínal později Krieger. "Všechno, co jsem uměl, byla muzika.
Nedokázal jsem si představit, že bych dělal něco jiného." Ačkoliv
Jimův výlet do Paříže znamenal pozastavení činnosti Doors na
neurčito, nikdo ze skupiny nepředpokládal, že by se někdy znovu
nedali dohromady. Zvláště z tak dramatického důvodu - John
Densmore později řekl, že celá skupina "byla nepředstavitelně
šokovaná. Ono se to opravdu stalo... mysleli jsme si. Co teď?
Sesedli jsme se, pak jsme trochu jamovali, a nakonec jsme se
rozhodli, že půjdeme dál, že budeme dál dělat hudbu. Vibrace mezi
námi třemi byly natolik dobré, že jsme cítili, že prostě musíme
pokračovat. Jim byl přítel, někdo, s kým dlouho žijete a děláte
muziku, ale nakonec jsme si začínali uvědomovat, že musíme žít
dál. A tak když jsme se přes to dostali, začali jsme přemýšlet
o tom, co budeme dělat. Nikdo z nás doopravdy nechtěl hrát s
nikým jiným, a tak jsme se po pěti letech, během nichž jsme spolu
žili a dostali se navzájem tak blízko, rozhodli s celou tou věcí
začít znovu."