V souvislosti se zasvěceními bratrstev se naskýtá otázka, čím byla jejich patrocinia ovlivňována, tedy
jaké faktory měly za následek, že na určitém místě vzniklo bratrstvo s určitým zasvěcením. Samozřejmě o
tom rozhodoval především zakladatel. Tím býval nejčastěji místní správce fary. Bratrstva ovšem na svých
panstvích zakládaly i pozemkové vrchnosti, vedle již zmíněných klášterů šlo hlavně o šlechtu, ale i o
města. Ovšem i zakladatelé museli mít nějaký důvod pro svá rozhodnutí. Některé motivy již většinou
vysledovat nelze, kupříkladu soukromé vazby zakladatelů na řády či jejich osobní důvody, jako byla
obliba některého kultu apod. Na druhé straně je však při pohledu na česká bratrstva doby baroka možné
poznat některé objektivní závislosti a mechanismy, které zmíněná patrocinia ovlivňovaly.
Nejvýraznější podíl na jejich zasvěceních mají nepochybně výše uvedené řády, které ve farní síti zakládaly
svá řádová bratrstva a tak šířily své kulty. Šlo o bratrstva typová, jejichž patrocinium bylo určeno již tím, který
řád je založil. Některá bratrstva dále získávala svá patrocinia podle zasvěcení kostela či kaple, kde měla působit.
V případě, že v daném místě byl silný kult titulního patrona chrámu, mohl iniciovat vznik bratrstva a pak
samozřejmě přešel i do jeho titulu. To lze pozorovat v poutních místech, kupř. u poutního kostela Nejsvětější
Trojice u Trhových Svin (bratrstvo Nejsvětější Trojice) nebo u kostela Panny Marie Karmelské a sv. Jana
Křtitele v Bystrém (zde bylo škapulířové bratrstvo).

Takových bratrstev zatím nalézáme v Čechách celkem 14. Nahlédneme-li do stanov některého z nich, zjis
tíme, že i přes neuvedení titulního patrona se od ostatních bratrstev svou činností prakticky neodlišovala. Ostatně
i ona měla svůj oltář, u kterého konala své pobožnosti. Pouze jeho zasvěcení neuváděla ve svém názvu.

Náboženská bratrstva plnila v souvislosti se smrtí tři důležité úkoly: Měla formovat život členů tak, aby byli
připraveni na zbožnou smrt, měla se podílet na jejich pohřbení a konečně prostřednictvím modliteb a zádušních
mší podporovat jejich duše v posmrtném životě. Tyto úkoly plnila prakticky všechna barokní bratrstva, ovšem
některá se jim věnovala ve zvýšené míře, někdy i překračovala okruh členů a plnila pohřební a zádušní poslání
pro celou farnost. Některá bratrstva si přímo do svého titulu dávala jeden z funerálních motivů, a to především
ve spojení s patronem dobré smrti, jímž byli v naší oblasti vedle sv. Barbory sv. Josef, Panna Marie (především
kult Nanebevzetí Panny Marie a Panny Marie Bolestné, ale i Narození či Jména) a také sám umírající Kristus.
Existovala tedy kupříkladu bratrstva Smrtelných úzkostí Kristových, sv. Barbory nebo mariánská s přídomkem
"za šťastnou smrt" nebo "za šťastnou hodinku smrti". Některá bratrstva se označovala jako zádušní, dušičková,
někdy také byla nazývána jako pohřební. Mohla mít některé z výše uvedených zasvěcení, ale nejvíce se jich v
Čechách vyskytovalo pod titulem Ježíš, Marie, Josef a sv. Otýlie. Mimo ně však nalézáme i již zmíněná
bratrstva, která se vyskytují bez patrona. Bývají nazývána různě, kupříkladu "podpory duší v očistci", "za duše
zbožných zemřelých", "lásky k utěšení trpících duší", či jen stručně "zbožných zemřelých" nebo "ubohých
duší".

Třetina všech českých bratrstev (200, tj. 31%) byla zasvěcena svatým. Početně vyniká patrocinium svaté
Barbory, ta se jako patronka umírajících a přímluvkyně za šťastnou smrt těšila největšímu zájmu věřících, jejích
bratrstev bylo 41. Podobnou funkci jako Barbora měl i svatý Josef (13 bratrstev, ale jeho kult se vyskytoval ve
více než dvaceti dalších zasvěcených sv. rodině - Ježíš, Marie, Josef). O popularitě nového domácího světce,
teprve v roce 1729 kanonizovaného svatého Jana Nepomuckého, svědčí rych lé šíření konfraternit s jeho
patrociniem (bylo jich celkem 26 a dvě, kde měl jako spolupatronku Pannu Marii). Poměrně velké zastoupení
měla také bratrstva sv. Anny (20) a sv. Františka
z Assisi (i se třetími řády jich bylo 25). Další světci se v patrociniích bratrstev již vyskytovali vzácněji, většinou
méně než desetkrát. Byly mezi nimi skupinové kulty Čtrnácti svatých pomocníků, Andělů Strážných, Tří králů,
dále kupř. patroni jezuitského řádu sv. František Xaverský a sv. Alois, františkány šířený sv. Antonín Paduánský,
zakladatel benediktinského řádu sv. Benedikt, selský patron sv. Izidor a celá řada dalších - kupř. sv. Alžběta,
Otýlie, Apolónie, Cecílie, sv. Šebestián, Vavřinec, Jakub, Prokop, Václav, Libor, Eustach, apod.
Poslední skupinu patrocinií bratrstev tvoří kulty, které nebylo možné jednoznačně zařadit do jedné ze tří výše
uvedených skupin (bylo jich 47, čili 7% ze všech bratrstev). Jedná se především o smíšené kulty, kde se spolu se
svatým vyskytovala Nejsvětější Trojice, Ježíš nebo Panna Marie. Jako příklady lze uvést bratrstvo Panny Marie a
sv. Floriána, Prokopa, Bernarda, Barbory, již zmíněná augustiniánská bratrstva Panny Marie Utěšitelky a sv.
Moniky, bratrstvo Nejsvětější Trojice a sv. Anny apod. Vedle těchto smíšených kultů sem však patří bratrstva,
která v titulu vůbec žádný kult neměla. Šlo o bratrstva označovaná jako pohřební nebo zádušní. U nich se
musíme zastavit.

Významnější postavení, než kulty Krista (a jak uvidíme níže, i než kulty jednotlivých svatých), zaujímal v
zasvěceních barokních bratrstev kult Panny Marie. Byla jí zasvěcena skoro polovina všech bratrstev v Čechách
(přesně 280, tedy 43%). Vypovídá to o obrovském významu mariánského kultu pro katolickou církev v době
pobělohorské rekatolizace, ale současně i o jeho mocné přitažlivosti pro věřící. Mariánská úcta umožňovala
zřejmě nejvíce ze všech katolických kultů věřícím navázat s adorovanou bytostí silný citový vztah. Panna Marie
nebyla jen zázračná rodička boží, nýbrž i matka s dítětem, jejíž přímluva u syna-boha má velkou váhu.
Mariánský kult byl však v neposlední řadě i kultem matky, která se stala svědkyní smrti svého syna. Ve světě,
kde byla obrovská dětská úmrtnost, musel zvláště tento motiv oslovovat zástupy žen podobného osudu.
S příběhem matky ukřižovaného syna souvisel především kult Panny Marie Bolestné, který jako svůj řádový
kult šířili serviti, ale bratrstva s tímto patrociniem nalézáme i bez vazeb na uvedený řád. Dále se v mariánských
zasvěceních objevuje většina tehdy rozvíjených typů kultu Panny Marie - Neposkvrněného Početí, Narození,
Jména, Zvěstování, Navštívení, Očišťování a Nanebevzetí Panny Marie, Panny Marie Sněžné, Pomocné,
Vítězné, Lásky Panny Marie. Největší skupiny mariánských bratrstev však představují již zmíněná bratrstva
růžencová a škapulířová.