Náboženská bratrstva plnila v souvislosti se smrtí tři důležité úkoly: Měla formovat život členů tak, aby byli
připraveni na zbožnou smrt, měla se podílet na jejich pohřbení a konečně prostřednictvím modliteb a zádušních
mší podporovat jejich duše v posmrtném životě. Tyto úkoly plnila prakticky všechna barokní bratrstva, ovšem
některá se jim věnovala ve zvýšené míře, někdy i překračovala okruh členů a plnila pohřební a zádušní poslání
pro celou farnost. Některá bratrstva si přímo do svého titulu dávala jeden z funerálních motivů, a to především
ve spojení s patronem dobré smrti, jímž byli v naší oblasti vedle sv. Barbory sv. Josef, Panna Marie (především
kult Nanebevzetí Panny Marie a Panny Marie Bolestné, ale i Narození či Jména) a také sám umírající Kristus.
Existovala tedy kupříkladu bratrstva Smrtelných úzkostí Kristových, sv. Barbory nebo mariánská s přídomkem
"za šťastnou smrt" nebo "za šťastnou hodinku smrti". Některá bratrstva se označovala jako zádušní, dušičková,
někdy také byla nazývána jako pohřební. Mohla mít některé z výše uvedených zasvěcení, ale nejvíce se jich v
Čechách vyskytovalo pod titulem Ježíš, Marie, Josef a sv. Otýlie. Mimo ně však nalézáme i již zmíněná
bratrstva, která se vyskytují bez patrona. Bývají nazývána různě, kupříkladu "podpory duší v očistci", "za duše
zbožných zemřelých", "lásky k utěšení trpících duší", či jen stručně "zbožných zemřelých" nebo "ubohých
duší".