Jiří Mikulec

Slavnost přenesení paládia trvala dva dny. Velkou poctou pro premonstráty a také pro bratrstvo bylo 6. září
1650 jeho vystavení v kostele sv. Benedikta, kde před ním odeznělo několik mší a kázání. O vigilii (den před
svátkem) Narození Panny Marie, tedy 7. září, vyšlo s paládiem z kostela sv. Benedikta mohutné procesí směrem
na Špitálské pole v dnešním Karlíně, které po bohoslužbě konané zde pod širým nebem pokračovalo dál do Staré
Boleslavi. Od obvyklých poutí bratrstva se přenesení obrazu odlišovalo především širokou účastí. Vedle
strahovských premonstrátů, žáků Norbertina a členů bratrstva se ho zúčastnilo světské i řádové duchovenstvo z
Prahy, stejně jako zástupy šlechty a měšťanů. Samo procesí, ale i vítání paládia v Brandýse nad Labem a ve
Staré Boleslavi a jeho konečné uložení v kostele Panny Marie se vyznačovaly honosností a nádherou.
Pobožnosti a slavnosti, o kterých pamětnice bratrstva Narození Panny Marie hovoří, byly celkem rovnoměrně
rozloženy do celého roku. Účast členů konfraternity na nich ovšem ovlivňovaly různé faktory. V případě poutí
do Boleslavi i jinam to bylo především počasí, pokud bylo chladno nebo deštivo, zaznamenává kronikář
podstatně slabší účast. Ale počet věřících na boleslavské pouti neovlivňovala jen nepřízeň počasí, nýbrž i
společenské události. Obavy ze švédských armád zabránily konání této pouti v roce 1646, švédská okupace
levobřežní Prahy a dobývání Starého a Nového Města byly překážkou v roce 1648. Procesí do Boleslavi mohl
omezit i pobyt dvora a panovníka v Praze. K tomu došlo kupř. v září roku 1656, kdy se zde konala korunovace
Leopolda I. Tehdy byla překážkou uvedené slavnosti exkluzivita členstva, protože mnozí významní členové
bratrstva museli jakožto vysocí zemští úředníci setrvávat v blízkosti panovníka a nemohli si dovolit několik dní
před korunovací opustit Prahu na dvoudenní pouť. Ta byla odložena na pozdější dobu a nakonec se v důsledku
podzimních plískanic toho roku již neuskutečnila. O něco později, v roce 1673, kdy začátkem září do Prahy
zavítal císař a český král Leopold I., byla účast na pouti do Boleslavi znatelně slabší než jindy. Císař se totiž
stejného dne účastnil jezuitského procesí k mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí a podle roztrpčených
slov kronikáře bratrstva se mnozí Pražané šli raději podívat na tuto událost, než aby putovali do Boleslavi
poklonit se Matce Boží. Na jejich omluvu je ovšem třeba dodat, že osobní přítomnost panovníka v Praze byla v
této době nesmírně vzácná a vidět na vlastní oči českého krále musel být pro řadu měšťanů skutečně životní
zážitek.