Thursday, April 29, 2010

Jiří Mikulec

Tak je jeho duše připravena na setkání se svým stvořitelem.20)
Některá bratrstva, zejména škapulířová a růžencová, poskytovala svým členům možnost úplně se vyhnout
očistci, pochmurnému místu určenému duším, které tam před vstupem do království nebeského musí v mukách
dokonat své pokání za hříchy spáchané v pozemském životě. Posvěcený karmelitánský škapulíř pokládala církev
za svátostinu a papež Jan XXII. ho ve 14. století obdařil tzv. sobotní bulou,21) která karmelitánskému škapulíři
přinesla neobyčejně významnou milost. Bylo zde ustanoveno, že pokud ti, kdo tento škapulíř během svého
života nosí, zacházejí s ním s náležitou úctou a modlí se denně předepsané modlitby, zemřou s ním na těle,
budou hned v první sobotu po své smrti vyvedeni z očistce přímo do ráje. Pokud takto zemřou po náležitě
vykonané generální zpovědi, vůbec se do očistce nedostanou.22) Také růžencové konfraternity byly obdařeny
papežským privilegiem, podle něhož všichni umírající členové, kteří obdrželi od duchovního správce bratrstva
tzv. generální absoluci a zemřeli s posvěcenou svíčkou v ruce, byli z hlediska hříchů ve stavu stejné nevinnosti,
jako při svém narození a vyhnuli se tedy utrpení v očistci.23) Pro katolíka z doby baroka, pro nějž byla víra v
očistec jedním ze základních článků jeho vyznání, musela být taková milost velmi lákavá - jistě ne nadarmo
čteme na členském lístku škapulířového bratrstva u poutního kostela na Makové hoře (nedaleko Příbrami) tuto
výzvu: "Neprodlívej tedy duše křesťanská do tohoto bratrstva svatého přijíti, v kterém můžeš jistě zahynutí
věčného ujíti ..."
Každý člen náboženských bratrstev měl tedy jistotu, že se mu po smrti dostane veliké podpory při jeho
očistcovém trápení, případně že se mu dokonce podaří se očistci vyhnout. To byl sám o sobě jistě velmi silný
motiv pro členství, alespoň pro ty jedince, kteří citlivě vnímali ono "memento mori", které v době baroka tak
často zaznívalo z kazatelen. Bratrstva však věřícím současně umožňovala postarat se o svůj posmrtný osud ještě
za života, prostřednictvím odpustků. Odpustky představují, zjednodušeně řečeno, prominutí úplné (v případě tzv.
plnomocných odpustků) nebo částečné (odpustky stodenní, šedesátidenní apod.) tzv. časného trestu za hříchy,
které již byly odpuštěny při zpovědi. V praxi to znamenalo odpuštění či zkrácení pokání, které měl katolík za své
hříchy provádět zde na zemi či které ho čekalo po smrti v očistci.24) Odpustky byly důležitým nástrojem
katolické církve, který prošel na Tridentském koncilu v 16. století důkladnou reformou. Ve středověku vyvolával
jejich prodej široký odpor, který byl jedním z katalyzátorů heretických hnutí. V době baroka již obchodování s
odpustky nepřicházelo v úvahu, věřící je mohli získat pouze splněním různých náboženských povinností, které
papežská kurie odpustky obdařila. Členství v náboženském bratrstvu představovalo pro každého zájemce mocný
zdroj odpustků.

Labels: