Sunday, May 02, 2010

Jiří Mikulec

Některá významná a bohatá bratrstva (kupř. bratrstvo
Smrtelných úzkostí Kristových v jezuitském kostele sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně nebo bratrstvo sv.
Otýlie u sv. Ducha na Starém Městě pražském) disponovala dokonce i vlastní kryptou, do které své zemřelé
ukládala.27)
Souhrnně lze konstatovat, že barokní bratrstva toho svým členům nabízela poměrně dost - od slavných
bohoslužeb a procesí až po okázalé pohřby, od společenského styku až po niternou a intimní zbožnost, od
reprezentace v životě společenském až po vzájemnou podporu v životě posmrtném. Záleželo jen na každém, co
pro něj bylo z toho všeho významné, čím ho jeho konfraternita upoutala.

Povinnosti členů

Členství v náboženském bratrstvu pochopitelně přinášelo i určité povinnosti. Některých jsme se již dotkli při
pohledu na regule konfraternity v Praskolesích. Stručně shrnuto, členové se měli účastnit všech akcí bratrstva -
bohoslužeb, procesí, měli doprovázet kněze na cestě s Božím Tělem k umírajícímu a zemřelého do hrobu, měli
se modlit za zemřelé, ale také se účastnit výroční spolkové schůze, kde byli ustanovováni laičtí představení
bratrstva a kde proběhla inventura majetku. Mimo to měli členové do spolkové pokladny platit pravidelné
příspěvky (čtyřikrát do roka po třech krejcarech). Velice podobné povinnosti přinášelo členství ve většině
ostatních bratrstev. Někde byly navíc předepsány každodenní modlitby (právě o nich se zmiňovala Zuzana
Černínová ve výše citované pasáži z dopisu synovi). Ty byly různé - některá bratrstva měla pro tento účel svou
zvláštní modlitbu, která byla otištěna v členské knížečce vedle regulí a odpustků, jiná se spokojovala s určitým
počtem Otčenášů, Zdrávasů či jiných obecně známých modliteb. Růžencová bratrstva svým členům zpravidla
ukládala pomodlit se každý týden tzv. žaltář Panny Marie, tedy velký růženec obsahující celkem 168 modliteb
(3 x Věřím v Boha, 15 Otčenášů a 150 Zdrávasů). Největší povinnosti měli v tomto ohledu členové
františkánských třetích řádů. Součástí jejich úzké vazby na františkánskou řeholi byl závazek dodržovat
"církevní hodinky", dobu ke čtení breviáře rozloženou na celý den - jitřní, primu, tercii, sextu, nonu, nešpory a
kompletář. Regule nařizují, že ti členové, kteří se vyznají v breviáři (především kněží), se budou modlit breviář,
ostatní pak mají na každou "hodinku" předepsané kombinace několika modliteb (kupř. na jitřní jednou Věřím v
Boha, dvanáct Otčenášů a Zdrávasů a jednou Sláva otci).28) Dodržování církevních hodinek sice bylo
specialitou třetích řádů, jejichž členové je měli jako svou povinnost, ale i některá další bratrstva s vazbou na
řeholní instituci mají takové pobožnosti alespoň doporučené. Příkladem může být bratrstvo svatého Benedikta,
které při Emauzském klášteře na Novém Městě pražském založili v roce 1734 montserratští benediktini.

Labels: