S pobočkami neboli filiálními bratrstvy bývá potíž v tom, že je církevní instituce někdy ani neregistrovaly a
my se o některých z nich dnes dozvídáme pouze náhodně. Záleželo na tom, jak byla tato společenství
konstituována. Pokud zažádala o souhlas a potvrzení vyšších církevních úřadů, tedy biskupské či arcibiskupské
konzistoře, pak byla kanonicky založena jak náleželo a církevní i světské orgány je samozřejmě podchytily.
Docházelo však k případům, kdy skupina věřících z určité lokality poznala nějaké bratrstvo ve vzdáleném místě,
třeba na pouti, tito lidé se do něj zapsali, doma utvořili jeho pobočku, pod vedením místního faráře se scházeli k
pobožnostem a povinnost ohlásit jeho vznik nebyla z nějakého důvodu dodržena. V takovém případě toto
bratrstvo pro církev formálně neexistovalo a jen při zvláštních příležitostech, jako byly kupř. zmíněné farářské
relace, vyšla jeho existence najevo.