Veliké a na první pohled nepřehledné množství titulů barokních bratrstev, která se vyskytovala v Čechách, je
možné rozdělit do čtyř skupin. První tvoří bratrstva pěstující kult samotného Krista a kulty s ním spojené, ve
druhé skupině jsou bratrstva mariánská, ve třetí konfraternity zasvěcené jednotlivým svatým a poslední skupinu
patrocinií bratrstev tvoří ta zasvěcení, která nebylo možné jednoznačně zařadit do některé z předchozích skupin.
První uvedená skupina, tedy kulty spojené s Kristem, zaujímala skoro pětinu ze všech českých bratrstev (bylo
jich 125 a šlo tedy o 19% z celkového počtu 652 konfraternit). Vynikala mezi nimi zvláště bratrstva s kultem
Nejsvětější Svátosti, označovaná také titulem Božího Těla. Pro potridentskou katolickou církev měl
eucharistický kult velký význam, svátost přijímání "pod jednou způsobou", tedy Těla Páně, byla nejen jednou z
nejvýznamnějších svátostí, spojující bezprostředně člověka s jeho bohem, ale současně i důkazem o katolickém
vyznání každého věřícího. Vedle bratrstev Božího Těla se Kristova osoba objevovala v titulech konfraternit
Svatého Spasitele, Dobrého Pastýře či Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Kristus se dále objevoval v titulech
bratrstev i jako součást Trojice Boží, a to především v bratrstvech trinitářů.
V patrociniích českých pobělohorských bratrstev hrály dále významnou roli motivy Ježíšovy smrti. Častá byla
především bratrstva Smrtelných úzkostí Kristových a Pěti ran Krista Pána, dále se vyskytovaly konfraternity
zasvěcené svatému Kříži, ale i Křížové cestě či Božímu hrobu. Velký význam pro bratrstva měl také kult svaté
rodiny, tedy malého Ježíše s Pannou Marií a svatým Josefem. Tato bratrstva bývala označována titulem Ježíš,
Marie, Josef.