Uvedené řády zakládaly svá bratrstva samozřejmě u svých klášterů, ale mimo to i u farních kostelů, kde o to
místní správce farnosti, případně majitel panství, projevil zájem. Stále si s nimi udržovaly jakýsi kontakt
(zejména svěcením škapulířů či růženců pro členy), ale vedení bratrstev spočívalo na "duchovních správcích",
tedy farářích, a řády již do něj nijak nezasahovaly. Řádová bratrstva existující u klášterů se od konfraternit
stejného zasvěcení ve farnostech v zásadě nelišila, protože všechny měly stejné stanovy, jejich členové pak
stejné povinnosti i "duchovní zisk" ze svého členství.
Dominikáni a karmelitáni šířili svá bratrstva po městských a venkovských farnostech opravdu masivně, v
barokních Čechách sídlilo z 83 růžencových bratrstev 71 u farních kostelů a v případě škapulířových bratrstev se
jich z celkového počtu 64 scházelo ve farních svatyních 60. Ostatní výše uvedené řády sice také zakládaly svá
bratrstva vedle klášterů i u farností, ale úspěchy dominikánů a karmelitánů napodobit nedokázaly. Serviti byli ve
svém řádovém životě zaměřeni na kult Kristovy matky oplakávající svého ukřižovaného syna - Panny Marie
Bolestné. Jejich řádová bratrstva šířila tento kult pod titulem Panny Marie Bolestné s černým škapulířem.
Trinitáři, jejichž činností bylo vykupování zajatých křesťanů z pohanského (tj. arabského, později tureckého)
otroctví, se zaměřovali na kult Nejsvětější Trojice a zakládali bratrstva s tímto titulem.
Privilegia na zakládání svých řádových bratrstev měly ještě další řády, které se však většinou spokojovaly s
existencí bratrstev přímo u kláštera a jen výjimečně souhlasily s vytvořením takové konfraternity jinde. Šlo
kupříkladu o františkány s opaskovými bratrstvy sv. Františka, nebo o augustiniány eremity, zakládající bratrstva
Panny Marie Utěšitelky a opasku sv. Moniky. Také společenství třetího řádu sv. Františka působila výhradně u
františkánských a kapucínských klášterů, zatímco jezuité, kteří u svých kolejí vedli mariánské družiny, v
některých případech umožňovali vznik poboček v místě, kde neměli své sídlo.