Začaly hromadit pozemkový majetek a na svých panstvích tyto kláštery vystupovaly mimo jiné jako patroni
farních kostelů, tedy rozhodovaly o jejich majetkovém zázemí a o obsazení farářem. Proto pro ně nebyl problém
iniciovat na svých panstvích vznik zbožných bratrstev, která šířila jejich kulty.
Poslední, ale současně i nejvýznamnější příčinou velkého vlivu řádů na bratrstva byl fakt, že některé řády
měly výsadní právo zakládat bratrstva se "svými" kulty, přičemž taková bratrstva sice mohly, ale nemusely samy
spravovat a vést. Šlo především o dominikány a karmelitány, ale i o servity, trinitáře a další řády, které vlastnily
papežská privilegia, na jejichž základě mohly vytvářet svá řádová bratrstva. Dominikáni s velkým rozmachem
zakládali v 17. a 18. století růžencová bratrstva. Pod tímto názvem se skrývá mariánský kult, který byl pro
dominikány kultem řádovým. Podle legendy měl zakladatel řádu svatý Dominik v roce 1212 vidění, v němž se
mu zjevila Panna Marie a poučila ho o růženci a způsobu jeho modlení. Tím mu dala "obzvláštní prostředek k
vykořenění toho času velmi rozmnoženého albigenského kacířstva (příběh se odehrává ve Francii) i k obrácení
hříšníkův".8) Podobně karmelitáni měli monopol na zakládání bratrstev škapulířových. I zde se jednalo o
mariánský kult, vztažený ovšem ke karmelitánskému řádu. Původ karmelitánského škapulíře líčí legenda
nápadně podobná legendě dominikánské. Podle ní se Panna Marie zjevila v roce 1251 řádovému generálu
svatému Šimonu Stockovi a jako dar a výsadu pro jeho řád označila hnědý škapulíř, zaručující jeho uživatelům
spasení.