Postupem doby se začali přidávat i další měšťané a nakonec vzniklo zmíněné sdružení. Nešlo však o
skutečné bratrstvo, nebylo kanonicky založeno, a protože mělo až příliš těsnou vazbu na osobu svého
zakladatele, po jeho smrti zaniklo.3)
Uvedená zpráva pochází ze souboru tzv. farářských relací, jedinečného pramene pro poznání církevní
organizace a náboženského života v Čechách na sklonku 17. století. Dvakrát za sebou, v letech 1677 a 1700,
museli všichni faráři pražské arcidiecéze odpovědět na rozsáhlý dotazník, jenž mimo jiné obsahoval i otázku
přímo se týkající bratrstev. Kromě jednoznačných informací o existujících konfraternitách nám tento pramen
zachytil některé případy, kdy se k založení bratrstva ve farnosti schylovalo. Existovala totiž společenství
věřících, která se pod vedením faráře scházela ke společným modlitbám nebo pobožnostem, konaným nad rámec
běžných bohoslužeb. Někdy byly doprovázeny katechetickými cvičeními. Ze zpráv o takových schůzkách ve
farnostech, na které je občas možné ve farářských relacích narazit, lze usuzovat na dvě věci. Někteří faráři cítili
potřebu vykázat před svými představenými aktivitu, a protože nemohli ve své farnosti žádnou konfraternitu
uvést, snažili se alespoň poukázat na takovou činnost.