Pokud ne kontinuitu činnosti, pak jistě kontinuitu
majetkovou, protože obě byla v době svého vzniku nadána pozemkovým vlastnictvím a tento majetek užívala až
do svého zrušení.2 ) Druhou krajnost z hlediska délky existence představuje několik bratrstev, jež vznikla
nedlouho před rušením konfraternit - kupř. piaristé v Doupově zakládají studentské bratrstvo ve druhé polovině
70. let 18. století a dva roky před rušícím výnosem Josefa II. pro ně získávají i odpustkové privilegium, v
Drahoňově Újezdě vzniká na základě starého literátského kůru bratrstvo Nejsvětějších pěti ran Krista Ježíše v
roce 1780, bratrstvo Čtrnácti pomocníků v Ústí nad Orlicí bylo založeno roku 1778 - a podobně bychom mohli
ještě pokračovat. Samozřejmě, že se tato společenství většinou nestačila ani pořádně rozvinout.
Šest a půl stovky bratrstev v Čechách přirozeně netvořilo žádný jednolitý celek. Svébytnými typy byly
zmíněné konfraternity vzniklé z literátských kůrů nebo s nimi spojené, jezuitské družiny a samozřejmě i
společenství třetího řádu, která při přísném pohledu leží někde mezi bratrstvy a řeholemi. Tyto tři skupiny ovšem
představovaly v rámci všech bratrstev v Čechách menšinu, bylo jich celkem 91. I zbývající bratrstva však měla
své zvláštní rysy, svá specifika. V zásadě tato bratrstva sice věřícím nabízela prakticky totéž a i ve společenském
životě plnila obdobné funkce, ale přece se od sebe odlišovala. Již tím, že vznikala různým způsobem u různých
kostelů a některá i pod patronací různých řádů. A nebo - což byl vůbec jejich nejnápadnější rozlišovací znak -
tím, že měla různá patrocinia, tedy zasvěcení, která nesla ve svém názvu.