Vznik německé reformace a definitivní rozštěpení západoevropského křesťanství na katolickou církev a řadu
církví nekatolických ovšem v konečném důsledku náboženským bratrstvům napomohly. Nastala doba prudkých
změn evropské společnosti, v jejímž životě se existence a střety několika odlišných vyznání staly každodenní
realitou. Těsné propojení raně novověkých států s jednotlivými církvemi vedlo k tomu, že se v celé Evropě
postupně stalo z konfese prvořadé politikum. Vyznání získalo obrovskou důležitost, pro každého člověka bylo
nadále tím, co ho pevně zakotvovalo ve společnosti a státu. Byl mu podřizován nejen náboženský, ale i
společenský život, samozřejmě i výchova a vzdělání.
V atmosféře konfesijního soupeření, která během druhé poloviny 16. století ovládla náboženské klima v
Čechách, byly na katolické straně položeny základy budoucího barokního rozkvětu náboženských bratrstev.
Jednou ze základních potřeb všech církví, které vyhraňovaly vzájemné nepřátelské postoje, totiž byla potřeba co
nejvíce zapojit do náboženského života laiky. A pro katolickou církev tomuto účelu velmi dobře vyhovovala
právě náboženská bratrstva.6) Jako sdružení laiků pod dozorem kněží zaručovala, že se věřící aktivně začlení do
náboženského života, že však při tom nevybočí z hranic svého vyznání a zachovají si katolickou pravověrnost.
Bratrstva ovšem umožňovala i něco navíc, v rukou jezuitského řádu začala být používána jako nástroj proti
nepřátelským vyznáním. Jezuité, kteří za jeden z pilířů svého rekatolizačního působení považovali výchovu a
vzdělání, spojovali svá bratrstva právě se školami.
V roce 1563 vznikla u římské koleje Tovaryšstva první taková sodalita,7) po níž záhy následovaly další. V
každé zemi, v každém místě, kde se jezuitský řád usídlil, byly u škol zakládány družiny, v drtivé většině
zasvěcené Panně Marii. Kromě studentských sodalit, kam postupně získávali přístup i nestudenti, především
šlechta, vznikaly u jezuitských kolejí později i družiny pro měšťany, ba dokonce i pro venkovské poddané
obyvatelstvo. V roce 1575 byla první česká sodalita studentů založena ve staroměstském Klementinu, v roce
1592 získala svou latinskou družinu jezuitská kolej v Českém Krumlově a o 10 let později také kolej v
Jindřichově Hradci. Jezuitské sodality se od ostatních bratrstev, středověkých i později barokních, lišily
především přísným řádem a organizovaností, důrazem na disciplínu a tím, co bychom mohli moderním termínem
označit jako osobní angažovanost členů. Ti měli na své okolí působit především svým příkladem, takže
pražským studentům sdruženým do dvou prvních sodalit (Neposkvrněného početí Panny Marie založené roku
1575 a Zvěstování Panny Marie z roku 1578) bylo nařizováno stát se pro ostatní spolužáky příkladem v píli a
studijní horlivosti, současně je stanovy jejich společenství vybízely ke skutkům pokání a milosrdenství.8) Jejich
předním úkolem bylo šíření katolického náboženství v prostředí, které mu v předbělohorských Čechách nebylo
právě nakloněno. Proto z počátku velmi přísný výběr členů, proto ona bezpodmínečná kázeň.9)
Jezuitské družiny však nebyly jedinými bratrstvy, která vznikala v Čechách na přelomu 16. a 17. století. Na
přiostřující se zápas mezi katolíky a nekatolickými církvemi zareagovaly i některé další řády v Praze. U
augustiniánského kostela sv. Tomáše na Malé Straně, který v rudolfínské době sloužil jako důležitý kostel
katolických dvořanů, bylo již krátce před tím, než se Praha stala císařským rezidenčním městem, obnoveno
někdejší středověké bratrstvo Božího Těla (v roce 1580). Malostranští dominikáni založili v řádovém kostele sv.
Maří Magdalény v roce 1608 růžencové bratrstvo a benediktinky od sv. Jiří iniciovaly v kostele sv. Ducha na
Starém Městě, k němuž měly patronátní právo, v roce 1616 vznik zádušního bratrstva sv. Otýlie. Těchto několik
ojedinělých akcí však bylo pouhou předzvěstí toho, co mělo přijít po bělohorské bitvě.
Porážka českého stavovského povstání v roce 1620, která přinesla obrovské politické, společenské i
náboženské změny pro všechny země Koruny české, vytvořila také předpoklady pro skutečný rozkvět
náboženských bratrstev v Čechách. Pobělohorská rekatolizace, která zde v několika etapách v 17. století
zlikvidovala původní předbělohorské vícevěří a nastolila monopol katolické církve, umožnila vznik stovek
nových bratrstev. K tomuto obrovskému rozmachu ale docházelo postupně, především ve 2. polovině 17. a ještě
více pak v 1. polovině 18. století, kdy střední Evropu naplno zasáhla vlna barokní zbožnosti.