Obnovená starobylost

- Původ barokních bratrstev v Čechách

V pobělohorských Čechách existovalo množství církevních společenství, pro která se v písemnostech
církevních i světských úřadů užívalo označení bratrstvo, někdy také "zbožné bratrstvo, veleslavné bratrstvo". Ve
druhém zemském jazyce byla nazývána slovem Bruderschaft, případně fromme Bruderschaft, a v latině, jakožto
úředním jazyce katolické církve, nesla pojmenování pia confraternitas, congregatio, confoederatio či sodalitas.
Pod těmito českými, německými a latinskými termíny se ovšem skrývají tři druhy náboženských společenství,
která sdružovala věřící římsko-katolické církve. Především vlastní náboženská bratrstva, ve starší české odborné
literatuře také někdy označovaná jako bratrstva církevní, zádušní či oltářní, v německých studiích pak občas
termínem Devotionsbruderschaften. Vedle nich však výrazem "bratrstvo" nebo některým z jeho cizojazyčných
ekvivalentů mohl být označen také literátský kůr, což nebylo nic jiného než bratrstvo kostelních zpěváků, a dále i
sdružení terciářů, příslušníků tzv. "třetího řádu", existujícího v barokních Čechách především při františkánských
klášterech.