Za náboženská bratrstva budeme považovat sdružení, složená především z laiků, ale i duchovních římsko-
katolické církve, která se scházela se pod vedením kněze v konkrétním kostele nebo kapli, většinou přímo u
svého oltáře. Svou náboženskou činnost zaměřovala na některý z katolických kultů, který současně měla i ve
svém názvu, přičemž podstatnou složkou této činnosti byla příprava členů na smrt a posmrtný život. Bratrstva
musela mít pev nou organizační strukturu, statuta, majetkové zázemí, byla kanonicky založena a většinou nadána
odpustky. Zpravidla byla určena pro věřící obojího pohlaví, nebývala vázána na určité povolání a členství v nich
bylo vždy dobrovolné.