Staré tradice

Prehistorie evropských západokřesťanských náboženských bratrstev leží již v 6.-7. století, kdy při klášterech
vznikala společenství řeholníků, sdružujících se za účelem společných modliteb. Vrcholný středověk znal
bratrstva kněží a laiků, která vznikala po celé Evropě, mimo to existovala také špitální bratrstva. Pro rozvoj
středověkých bratrstev v naší oblasti však měl větší význam další druh středověkých společenství, v nichž se
spojovali měšťané středověkých měst ke společnému kultu, pořádání pohřbů a zádušních bohoslužeb za členy.
Takový náboženský charakter měly řemeslnické cechy, které ve středověku kromě řemeslnických záležitostí
často pěstovaly kult patrona svého řemesla. Vedle nich však vznikala i čistá "zádušní" či "oltářní" bratrstva, v
nichž nehrála žádnou roli profese členů.2) V Čechách se bratrstva vyskytovala ve větší míře od druhé poloviny
14. století. Husitské bouře a následné období utrakvismu, které zde otřásly katolickou církví, jim však přinesly
značné ohrožení. Některá zanikla, jiná s obtížemi přežívala. Vývoj náboženských bratrstev v Čechách procházel
po husitství dlouhým obdobím stagnace.3) Teprve na přelomu
15. a 16. století pozorujeme především u řeholí, ale i v některých farnostech, určité snahy po oživení bratrstev.
Kupříkladu premonstráti v Teplé zakládají v roce 1483 růžencové bratrstvo, u dominikánů v Plzni působilo v 90.
letech 15. století bratrstvo sv. Jakuba, v Prachaticích vzniká roku 1493 bratrstvo sv. Alžběty, v roce 1512
najdeme bratrstvo Božího Těla také v pražském Týnském chrámu.4) Právě v této době se však současně, ale s
mnohem větší intenzitou, začaly v českých městech rozvíjet literátské kůry, kterým se budeme věnovat níže.
Bratrstva vznikající či obnovovaná na sklonku 15. a na počátku 16. století se zrodila do složité doby.
Náboženské ovzduší, které zemi ovládlo poté, co do Čech začaly pronikat myšlenkové proudy inspirované
německou reformací, této formě zbožnosti přálo ještě méně, než doba předchozí.