Druhým okruhem problémů jsou otázky související s činností konfraternit a s jejich významem pro život
barokního člověka. Pokusíme se objasnit, co vlastně motivovalo v 17. a 18. století statisíce obyvatel Českého
království, aby se zapisovali do bratrstev, jak takové členství ovlivňovalo jejich životy, ale i v čem všem
spočívala činnost bratrstev a kde na ni konfraternity získávaly prostředky.
Z časového hlediska je kniha vymezena léty 1620-1783. Zahrnuje tedy celé pobělohorské období i s jeho
osvícenským zakončením, které přineslo konec této barokní formy lidové zbožnosti. Vymezení místní pak
zahrnuje České království, které bylo z hlediska církevní správy v uvedeném období rozčleněno do tří diecézí -
do arcidiecéze pražské, diecéze litoměřické a královéhradecké. Mimo to malá část západních Čech, Chebsko,
formálně spadala pod církevní správu sousední diecéze řezenské.