Bratrstva byla - stručně řečeno - sdružení věřících, především laiků, vedená duchovním, která se zaměřovala
na nějaký katolický kult (Kristův, mariánský nebo nějakého světce). Měla pevnou organizační strukturu, byla
obdařena větším či menším majetkem a často i odpustkovými privilegii, ve většině případů byla také kanonicky
založena. Účast v nich byla samozřejmě dobrovolná, pro členy z ní plynuly jisté povinnosti, ale současně jim i
něco přinášela. Jednotlivé konfraternity se od sebe lišily především svými kulty, ale také další činností, úrovní
organizovanosti a v neposlední řadě i charakterem členské základny.
Dodnes se u nás zachovala řada památek na bratrstva, která zde existovala v 17. a 18. století - ať již jde o
množství starých tisků v knihovnách nebo o dlouhé řady písemností v archivních regálech. S takovými
pozůstatky a s dalšími památkami na barokní bratrstva se setkává sice hlavně historik, ale dříve nebo později na
bratrstva narazí téměř každý vážnější zájemce o dějiny. Zmínkám o nich se kupříkladu nevyhnou průvodci
ukazující návštěvníkům kostely a kláštery, píše se o nich v regionální historické literatuře, hmotné památky
bývají vystaveny v muzeích. Přesto, že bratrstva byla v barokních stoletích velmi rozšířená a že se tudíž mohlo
dochovat mnoho stop jejich působení, je u nás obecné povědomí o těchto pozoruhodných společenstvích
poměrně slabé. Bratrstva jsou sice obyčejně vnímána jako cosi, co patří k pobělohorskému náboženskému
životu, ale jen málokdo si pod tímto pojmem dokáže představit něco konkrétního, kupř. jakou činnost vlastně
vyvíjela.