A s přibývajícím věkem se měnil, byl nyní geniálnější než se Saskií.
Umělcova poslední léta byla o bídě a o nevděčnosti Holanďanů vůči jejich nejlepšímu malíři.Byl jako král a království, které chtěl nastolit, a zestárl po vlastní abdikaci (podnikání).Přesto měl stáří pokojnější než většina ostatních, přeci jen si ho více vážili.V Holandsku malíři patřili vždy někam, ale on byl moc velký génius na to, aby se tam vešel, a podobní lidé se ne vždy společnosti hodí.
Rembrandtovu malbu lze těžko zařadit do kategorií.Zpomaluje se v čase, ubývá gest, rozvíjí se volně v prostoru a pro úplné pochopení se musíme do malby vžít a ponořit.
Temnosvit znamená rozehrání hry světla a stínů(před ním např. Caravaggio).Rembrandt však střídá tmu a světlo ve vertikálních plánech a řídí se pravidlem přímočarého světla.Později však přechází k malbě, ve které se nám zdá, že paprsky světla se šíří jako oheň, plápolají jako plameny, rozlévají se jako záplava.Je to zcela vymyšlené, niterní světlo.A během posledních 15 let jeho života lze sledovat různý vývoj tohoto světla.
Nedlouho před Rembrandtovou smrtí, např. obraz Návrat marnotratného syna, zjevují poslední zákmity tohoto ohně, zjevují slovo starce, který už nemusí chodit za meditujícími židy, jen pronáší svá poselství.