Ve čtyřiceti letech

neměl Rembrandt žádného sponzora, takže nemohl soupeřit s honosnou malbou Italů.Sice měl oporu v několika osobnostech, stále měl významné zakázky: 1665 Nová Hodina anatomie, 1662 Představenstvo soukenického cechu a Přísaha Batávů a jeho proslulost pronikala do zahraničí nejvíce ze všech holandských malířů, ale doma objednávky řídly, ceny děl klesaly.Jakmile zavrhl kariéru a zaměřil se na méně okázalou tvorbu, štěstí uteklo, i kvůli nepřipravenosti Holandska na nový styl.Přesto Rembrandt neodjel z Holandska.

Houbraken zachoval Rembrandtův výrok, že obraz je tehdy hotov, když malíř vyjádřil, co chtěl; co divák považuje za skicu, může být dle umělcova cítění definitivní dílo.Rembrandtův způsob podání, jeho malířský rukopis, se stává stále více spontánním výrazem jeho ducha.Každého člověka zobrazuje jakoby v jeho osudovosti; vlastní podobizna, k níž se v posledních letech nejvíce obracel, je osobní zpovědí, soudem nad sebou samým.Hledá v ní pravou podstatu člověka a klade si poslední otázky o smyslu života.
Rembrandt se svou tvorbou odpoutává od uměleckého vývoje svého místa a své doby.