V prvních malbách Rembrandt stupňoval mysterium svého amsterodamského učitele Pietera Lastmana a minulost si vymýšlel s vášnivým zaujetím.Volil velké formáty.
Když se pak vrátil jako devatenáctiletý do Leydenu, zřídil si dokonce orientální vetešnictví.
Už takto mlád byl fascinován stářím.Blízkost smrti znamenala poznání.Proto tak maloval, dával přednost starým modelům (dokonce si je chodil vybírat do starobince), neboť s přibývajícím stářím, ubývající fyzickou kondicí se prohlubuje duševní síla.V leydenském ateliéru se odehrávalo drama „Mladík a smrt“.
Tento mladý muž budil senzaci a jeho mladí obdivovatelé rozšiřovali jeho slávu po celé zemi, například jednu jeho podobiznu doslova rozeseli po celé zemi.Už v nejranějším stáří začal zpytovat a analyzovat sám sebe, pátral ve své tváři, během života vytvořil kolem šedesáti autoportrétů, přes dvacet rytin a asi deset kreseb, na nichž zpodobnil sám sebe v nejrůznějších rolích. Svým malířstvím žil celou bytostí.
- Proč nešel studovat do Itálie? Když ve svých 20 letech maloval tragické a nespoutané výjevy z Bible, tak to nepotřeboval.Styl přijde sám, hlavní je, aby se umělec vyjádřil.
- Jak maloval? Střídal lazury a pasty.Násadou štětce vyškraboval barevné nánosy.Každý jeho obraz je předivem pokusů a improvizací, plátnem, na něž promítl sám sebe.