Rembrandt

vyšel z caravaggiovského slohu holandských následovníků Elsheimerových, avšak nestal se „drobným mistrem“, k čemuž ho předurčovalo leydenské umělecké prostředí.Již v tomto časném období využívá dost osobitě temnosvitu, který se stane jeho nejvlastnějším malířským prostředkem.Od počátku usiluje proniknout k podstatě života a lidské bytosti.Jeho podobizny jsou volnými variacemi na věčná témata o člověku.V roce 1629 začíná řada vlastních podobizen, jichž namaloval přes šedesát.
Nad svými soupeři v Amsterodamu( T. de Keyser, N. Elias, D. Santwoort) získává převahu produchovněním, které vkládá do tváří portrétovaných.