Od Lastmana

převzal jen rekvizity.Rembrandt našel sám sebe bez cizí pomoci- jen za účasti přátel z dílny.To se projevilo např. v grafice.Zkoušel rýt do mědi tak dlouho, až nakonec našel způsob, jak se prosadit.

Rembrandtovou prosperující amsterodamskou dílnou prošli např. Carel Fabritius, Nicolas Mals, Samuel von Hoogstraten.Zakázky se jen hrnuli, Rembrandt maloval v rozsahu v Holandsku nevídaném, vytvářel velké kompozice z Bible, jeho sen z mládí: Abrahámova oběť, portréty Saskie jako Flóry, obrazy se Samsonem, Únos Ganyméda a slavnou Danau.
Nikoho před Rembrandtem, ani Caravaggia, nenapadlo malovat Abraháma, jak přidržuje na zemi Izákovu hlavu a chystá se ji utnout, a poukázat tak na to, že jde o oběťní vraždu.Nikdy předtím smyslnost Danau očekávající zlatý déšť nepřehlušila okolní nádheru.A nikdy také nebyla postava Flóry obklopena tak hlubokým mystériem a neměla tak hluboký výraz s erotickým významem.Toto zralé umělcovo tvůrčí období bylo období síly, která pak odešla, období, v němž se zformoval Rembrandtův nejranější projev, získal jas, šíři, podobu, jež mu umožnila překonávat tehdejší italská díla stejných námětů.A toto umění učil své žáky.Když potom nějaké muzeum, třeba Louvre, vystaví holandské obrazy, nacházíme na nich alegorické postavy, akty v intimitě ložnic, výjevy s lidmi v turbanech, atd.Rembrandtovy náměty přestanou být jedinečné, popularizují je mistrovi žáci.