Právě působení tohoto bratrstva a vedle toho i příchodu františkánů do Hořovic
připisoval místní farář v roce 1700 nedávný zánik kůru.14)
Spojení kůru s bratrstvem mívalo samozřejmě různé podoby. Kůr se mohl v bratrstvu doslova "rozpustit" a
jen články o pravidelném zpěvu některých členů bratrstva ve stanovách bývají dnes svědectvím o tomto
spojení.15) Na druhé straně však mohla mezi kůrem a bratrstvem vzniknout volnější vazba, například oddělené
účetnictví kůru od ostatních financí bratrstva. V případě literátského kůru a mariánského bratrstva v Brandýse
nad Labem bylo jejich sepětí natolik volné, že se vlastně stále jednalo o dvě společenství, i když formálně
spojená. Každé však mělo nejen svou účetní knihu, ale také svou matriku členů.16) Při spojování bratr stev s
kůry se občas stávalo, že tímto způsobem vzniklo bratrstvo, v jehož názvu se dochoval jak titul kůru, tak i
původního bratrstva. Jako kupř. v případě bratrstva Nejsvětějšího Těla Páně a Neposkvrněného početí Panny
Marie v Chrudimi, kdy k předbělohorskému kůru Božího Těla bylo přivtěleno nové mariánské bratrstvo. Ovšem
takový dvojitý titul nebyl nezbytně nutný, kupříkladu v Kostelci nad Labem a také v Polné byla škapulířová
bratrstva, o nichž jen detailní pohled do pramenů odhalí, že se v nich skrývaly i staré literátské kůry.
Pro všechna bratrstva pocházející z literátských kůrů, ať již k jejich vzniku došlo tím nebo oním způsobem,
platí, že i nadále zajišťovala pro farnost kostelní zpěv. A samozřejmě i při jejich vlastních "bratrských"
bohoslužbách a pohřbech zaznívaly literátské zpěvy. Většinou to bývalo řešeno jako u bratrstva sv. Michala v
Táboře, kde existovaly dvě třídy členů - "literáti bratrství sv. Michala", tedy zpívající členové, a "bratři a sestry
bratrství sv. Michala", tedy ostatní sodálové konfraternity. Z regulí tohoto bratrstva vyplývá, že jeden člověk
mohl, ale nemusel být členem obou částí tohoto společenství.17)