Jejich
hlavním úkolem byl kostelní zpěv, většinou však bylo působení těchto kůrů mnohem širší. Vzhledem k tomu, že
sdružovaly špičky městské společnosti, městské hodnostáře a místní intelektuály, zastávaly také řadu
společenských funkcí - od spolkových schůzí (mnohdy doprovázených opulentní hostinou) přes dozor nad
místní školou a charitativní činnost až po pořádání honosných pohřbů. U mnohých kůrů tato společenská činnost
časem zastínila jejich prvotní úkol náboženského zpěvu, takže ke konci 16. století se běžně setkáváme s
literátskými kůry, jež kromě zpívajících členů přijímaly i nezpěváky, muže i ženy, kteří se pouze účastnili
spolkového života a po smrti měli zaručen literátský pohřeb. Tato funkce literátských kůrů naznačuje, že v 16.
století vlastně vyplnily ve společenském životě českých měst mezeru, která tam vznikla v důsledku neexistence
většího počtu bratrstev.