Měl navíc velkou schopnost ničit stejně jako inspirovat. Velmi
vyzývavá postava, které si vážím. Nevážím si toho, že cítil
potřebu škodit lidem. Myslím, že je těžší zůstat sám sebou, a
přesto si získat respekt druhých. Tohle asi nebyla zrovna jeho
parketa." Přestože se Kilmer ponořil do role tak hluboko, nebál
se, že by se stal obětí Morrisonových démonů. "Nenosím v sobě
jeho spory, takže nechodím po barech a neoživuji je. Nebojím se,
že by mě čekal podobný osud."
Ne všechny Kilmerovo ztvárnění Jima přesvědčilo. Jimovo bývalé
děvče Eve Babitzová se v časopise Esquire ptala: "Co může Val
Kilmer vědět o tom, jaké to je, být celý život tlustý, jednoho
léta si vzít LSD a vzbudit se jako princ? Val Kilmer byl princ
pořád, takže v něm nemůže být ten žár; pokud jste se nikdy
nebrodili v bahně, pak to neznáte."
Ale navzdory skvělému Kilmerovu výkonu (nebo snad právě proto, že
je tak přesný) vyvolává výsledný film zneklidňující a depresivní
dojem. Stone se soustřeďuje na Morrisonovu degeneraci, a to málo,
co ukáže z Jimova šarmu a nadání, je zastíněno jeho pádem do
spárů alkoholu. Vidíme spíše sexy rockovou hvězdu, která příliš
pije, nikoliv symbol opoziční kultury. A sledovat na plátně, jak
se Jim upíjí k smrti, není moc velká zábava, stejně jako to
nebyla zábava v jeho skutečném životě.