Jedním z těch,
které ta myšlenka nesnesitelně trápila, byl
fotožurnalista Bob Seymore. Kdybych tak, uvažoval Seymore,
dokázal žijícího Jima Morrisona vypátrat a vyfotit - vydělal bych
jmění a byl by to základ kariéry neohroženého fotopátrače. Prvním
krokem k vystopování Morrisona samozřejmě bylo dokázat, že není
mrtvý. Jak vylíčil ve své knize The End (Omnibus, 1991),
odcestoval do Paříže a sledoval stopu, jak to jen šlo - přes hory
úředních záznamů -, a získal konkrétnější dokumentaci (z archívů
pařížské policie) než kdokoliv před ním. (Oficiální vyšetřování
Jimovy smrti nikdy neproběhlo.)
Seymoreova kniha zkoumá mnohé podivnosti a nevyřešené otázky,
které Morrisonovu smrt obklopují; aby Pamela dokázala identitu
mrtvoly, předložila policii Morrisonův starý pas. Nikdy ale nebyl
nalezen jeho platný pas. Proč jeho rodina a ostatní Doors nechali
jeho tělo v tak chudém, ubohém hrobě? (Abychom byli spravedliví:
skupina za udržování hrobu zaplatila velkou sumu... údajně je ale
nezaplatili oni, ale někdo neznámý). Proč nebyla Pamela pohřbena
vedle Jima? Kdo byl tím tajemným mužem, jenž "byl s Jimem, když
zemřel", jenž telefonoval Jimovu redaktorovi Jonathanu Dolgerovi
a ptal se na telegram, který Jim Dolgerovi poslal den před svou
smrtí?
Seymore je přesvědčen, že existují lidé, kteří vědí více než
říkají, a že události z 3. července 1971 jsou jaksi zamlžovány.
Má ale za to, že se toto zamlžování nejspíš vztahuje
k Morrisonovu užívání nelegálních drog - že Jimova osudná srdeční
příhoda byla ve skutečnosti vyvolána drogami (přičemž tou drogou
měl být kokain, nebo snad dokonce heroin - který byl tenkrát
v Paříži módnější. Je dost dobře možné, že si Jim vzal heroin
v domnění, že jde o kokain, a jeho oslabené tělo se s tímto
posledním předávkováním prostě nevyrovnalo.)
"Možná byl celý mýtus o žijícím Jimu Morrisonovi vytvořen
úmyslně, aby udržel zájem o The Doors a jejich hudbu," uzavírá.
"Je to atraktivní mýtus a nahrávací společnosti se kvůli svým
tržbám už dopustily mnohem horších věcí. Kdyby se mne někdo
zeptal, jestli si myslím, že je Jim Morrison dosud naživu,
odpověděl bych, že taková pravděpodobnost dosahuje jen něco kolem
jednoho procenta. To proto, že jedinými lidmi, kteří viděli tělo,
byla Pam a zaměstnanci pohotovosti, a proto, že identifikace byla
provedena s odkazem na starý pas. Policie to akceptovala a neměla
důvod, proč by se chovala jinak. Stačilo jim Pamelino slovo, že
jde o Jima Morrisona.
Nedokážu si představit Jima a Pam, jak složitě shánějí opravdové
tělo, je ale docela možné, že v bytě zemřel nějaký jejich přítel
a oni si náhle uvědomili, že to nabízí příležitost zmizet, na niž
Jim tak dlouho čekal. Ale to je jen domněnka - koneckonců, kdyby
chtěl Jim ode všeho odejít, mohl prostě zůstat ve Francii, kde
nebyl zdaleka tak známý. Také by se tak nemusel rozcházet s
Pamelou.
fotožurnalista Bob Seymore. Kdybych tak, uvažoval Seymore,
dokázal žijícího Jima Morrisona vypátrat a vyfotit - vydělal bych
jmění a byl by to základ kariéry neohroženého fotopátrače. Prvním
krokem k vystopování Morrisona samozřejmě bylo dokázat, že není
mrtvý. Jak vylíčil ve své knize The End (Omnibus, 1991),
odcestoval do Paříže a sledoval stopu, jak to jen šlo - přes hory
úředních záznamů -, a získal konkrétnější dokumentaci (z archívů
pařížské policie) než kdokoliv před ním. (Oficiální vyšetřování
Jimovy smrti nikdy neproběhlo.)
Seymoreova kniha zkoumá mnohé podivnosti a nevyřešené otázky,
které Morrisonovu smrt obklopují; aby Pamela dokázala identitu
mrtvoly, předložila policii Morrisonův starý pas. Nikdy ale nebyl
nalezen jeho platný pas. Proč jeho rodina a ostatní Doors nechali
jeho tělo v tak chudém, ubohém hrobě? (Abychom byli spravedliví:
skupina za udržování hrobu zaplatila velkou sumu... údajně je ale
nezaplatili oni, ale někdo neznámý). Proč nebyla Pamela pohřbena
vedle Jima? Kdo byl tím tajemným mužem, jenž "byl s Jimem, když
zemřel", jenž telefonoval Jimovu redaktorovi Jonathanu Dolgerovi
a ptal se na telegram, který Jim Dolgerovi poslal den před svou
smrtí?
Seymore je přesvědčen, že existují lidé, kteří vědí více než
říkají, a že události z 3. července 1971 jsou jaksi zamlžovány.
Má ale za to, že se toto zamlžování nejspíš vztahuje
k Morrisonovu užívání nelegálních drog - že Jimova osudná srdeční
příhoda byla ve skutečnosti vyvolána drogami (přičemž tou drogou
měl být kokain, nebo snad dokonce heroin - který byl tenkrát
v Paříži módnější. Je dost dobře možné, že si Jim vzal heroin
v domnění, že jde o kokain, a jeho oslabené tělo se s tímto
posledním předávkováním prostě nevyrovnalo.)
"Možná byl celý mýtus o žijícím Jimu Morrisonovi vytvořen
úmyslně, aby udržel zájem o The Doors a jejich hudbu," uzavírá.
"Je to atraktivní mýtus a nahrávací společnosti se kvůli svým
tržbám už dopustily mnohem horších věcí. Kdyby se mne někdo
zeptal, jestli si myslím, že je Jim Morrison dosud naživu,
odpověděl bych, že taková pravděpodobnost dosahuje jen něco kolem
jednoho procenta. To proto, že jedinými lidmi, kteří viděli tělo,
byla Pam a zaměstnanci pohotovosti, a proto, že identifikace byla
provedena s odkazem na starý pas. Policie to akceptovala a neměla
důvod, proč by se chovala jinak. Stačilo jim Pamelino slovo, že
jde o Jima Morrisona.
Nedokážu si představit Jima a Pam, jak složitě shánějí opravdové
tělo, je ale docela možné, že v bytě zemřel nějaký jejich přítel
a oni si náhle uvědomili, že to nabízí příležitost zmizet, na niž
Jim tak dlouho čekal. Ale to je jen domněnka - koneckonců, kdyby
chtěl Jim ode všeho odejít, mohl prostě zůstat ve Francii, kde
nebyl zdaleka tak známý. Také by se tak nemusel rozcházet s
Pamelou.
Labels: doors
<< Home