exdoors

Ačkoliv se předtím nepublikovaná poezie od té doby již objevila
díky Franku Lisciandrovi (A Feast Of Friends) a rodině Pamely
Coursonové (Wilderness : The Lost Wriitings The American Night:
Lost Writings Vol. 11), je třeba mít na paměti, že - spolu s pěti
sty výtisky An American Prayer - The Lords a The New Creatures
jsou jedinou sbírkou, kterou Morrison sám schválil. Když byly
tyto knihy (soukromě) vydány poprvé, Jim prý prohlásil: "Teď můžu
umřít šťastný."
Jedním z bonusů pro fandy Doors na "An American Prayer" bylo
zařazení do té doby nevydané koncertní verze "Roadhouse Blues" a
přiznání, že v trezoru je ještě minimálně jedna nahrávka
("Gloria"). A vzhledem k tomu, že na albu bylo jen malé procento
(méně než 10%) nahrávek poezie, které Jim pořídil, nebylo
natočení pokračování nijak vyloučeno (leda že by ostatní nahrávky
byly podprůměrné nebo jinak nepoužitelné); úspěch desky dozajista
Manzareka přesvědčil, že trh je dosud nevydanému materiálu Doors
otevřen. Upozornil, že další projekt bude v plném rozsahu
dokumentem o Doors: "Máme asi tak 15 kilometrů pásků s Doors. Teď
se vše skrývá za kulisami, ale bude to pravděpodobně jeden
z našich příštích projektů... ale důvod, proč se to skrývá, je,
že se to - stejně jako toto album - bude muset udělat pořádně." I
po patnácti letech se tento projekt nejspíše ještě stále
"skrývá".
Ale - byť bylo album nominováno na cenu Grammy za nejlepší
mluvené album (nevyhrálo) - ne každý si myslel, že "American
Prayer" skutečně byl "pořádně udělán" - Paul Rothchild zavrhl
album jako "znásilnění. Podle mně to, co udělali s ,An American
Prayer', je, jako byste vzali obraz od Picassa, rozstříhali jej
na stovky malých kousíčků a ty rozprostřeli na zeď supermarketu.
Je to první komerční výprodej Jima Morrisona..." Nebude
posledním...
Ale i další materiál Doors, který se vynořil, byl podobně
zajímavý. V roce 1979 Francis Ford Coppola konečně dokončil svůj
film z Vietnamu Apocalypse Now. Coppola chtěl mít ve svém filmu
hudbu Doors už dlouho - dokonce se obrátil na Manzareka, aby mu
filmovou hudbu udělal, ale sešlo z toho (také natočil scénu -
která byla z konečné verze filmu vystřižena - v níž Marlon Brando
v roli Kurtze učí svou domorodou armádu verše "Light My Fire"!).
Nakonec si Coppola pro úvod a závěr filmu zvolil původní nahrávku
Doors "The End"; když Coppola píseň remixoval pro film, objevil
na master pásku vokální part, který Paul Rothchild v roce 1967
(úmyslně) pohřbil do podkladových zvuků nahrávky: "Během celé té
dlouhé rágové části Jim volá ,kill, kill, kill'*, a v jiném úseku
,fuck, fuck, fuck', a zdůrazňuje tak rytmus..." Soundtrack
z Apocalypse Now byl také nominován na Grammy za nejlepší
světovou mluvenou desku. Ani on ji nezískal...
Pozdní koncertní alba