Doors

To platilo až do okamžiku, než se objevil záznam Doors, hrajících
v roce 1968 v dánské televizní show skladby "The WASP" a "Love Me
Two Times". To vyvolalo hon po dalších nahrávkách z vystoupení,
které zmizely v sedmdesátých letech - a vynořily se
v losangeleském skladišti. Nahrávky zaznamenávaly období tří let
('68-'71) a zbylí Doors i producent Paul Rothchild (který se ke
skupině připojil poprvé od roku 1970) byli rozhodnuti nevydávat
znovu nic z materiálu, který vyšel na "Absolutely Live" (byť by
se objevil v lepších nebo zajímavějších verzích).
Když materiál konečně v roce 1983 vyšel, měl formu minialba a
jmenoval se "Alive She Cried". Konečně tak zpřístupnil jejich
verzi Van Morrisonovy "Glorie" (ústřední kousek koncertů skupiny
od dob ve "Whiskey"...), byť byla naneštěstí nahrána na zvukové
zkoušce, a tak jí schází nutná odezva publika. Za zmínku stojí
také coververze "Little Red Rooster" Willieho Dixona, v němž
hraje John Sebastian na harmoniku a Robbie exceluje na slide
kytaru, a zadumaná, bluesová "Moonlight Drive". Je to cenný
počin, i když není plně "autentický" - Krieger připustil, že
skupina udělala na páscích pár drobných "vylepšení" a opravila
staré chyby.
Ani to ještě nebyl konec legitimní produkce Doors. V roce 1987
vyšlo další koncertní album "Live At The Hollywood Bowl". Možná
by mělo být označeno za minialbum, protože celé trvá jen
devatenáct minut. Vzhledem k tomu, že čtyři minuty z toho už
vyšly na "Absolutely Live", album nepředstavuje zrovna dobrou
investici. Ke kladům patří, že obsahuje ohromující osmiminutovou
verzi "Light My Fire"; k záporům pak zpočátku slibná verze
"Spanish Caravan", která skončí, sotva začne (trvá pouhou jednu
minutu a devatenáct sekund). Celý projekt vzbuzuje dojem, že byl
posbírán bez zvláštního uvažování - a tak "Alive She Cried"
zůstává bez jakýchkoliv pochybností ze všech tří koncertních alb
Doors tím nejlepším.
"Hollywood Bowl" byla vydána zároveň i na kompaktním disku, což
je další ukazatel stoupající popularity nového média. Na CD už -
až na dvě výjimky - vyšel celý katalog Doors, poté co jej
Rothchild, Botnick a zbylí Doors digitálně remasterovali.
Výjimkami jsou "An American Prayer" (přestože se nedá přímo
mluvit o albu Doors, je součástí kánonu... a v době vzniku tohoto
textu ještě stále nemá podobu CD) a "Absolutely Live". Bylo
rozhodnuto "Absolutely Live" na CD nevydávat a místo toho
zkompilovat všechen koncertní materiál Doors na jedno CD s názvem
"American Nights". Když byla kompilace v červenci 1991 konečně
vydána, název se změnil na sušší "In Concert", dvojCD, obsahující
všechen materiál ze tří koncertních alb (bez "Spanish Caravan")
plus verzi "Roadhouse Blues" z "American Prayer" a dosud
nevydanou verzi "The End" z Hollywood Bowl.
Není ale pochyb, že pozdní popularitu Doors způsobilo tajemství,
obklopující Morrisonovu smrt. Mnozí chtěli věřit, že je ještě
naživu, že bezpochyby dosud píše poezii a žije prostým rolnickým
životem, někde daleko, skryt před svými zbožňovateli. Opravdu
prostě zmizel? Morrison dlouho obdivoval francouzského básníka
Arthura Rimbauda (dokonce byl znám tím, že se podepisoval jeho
jménem), jenž se k úspěchu rovněž otočil zády a začal nový život
kdesi jinde. Mnozí z Jimových fandů (nových i starých) tomu
chtěli věřit. Mohl to zinscenovat, tvrdí - bohatý byl dost. A
nelze popřít romantickou přitažlivost té myšlenky - copak by
nebylo fantastické, kdyby to byla pravda? A znovu, uvědomme si,
že dodnes existují lidé, kteří věří, že naživu je James Dean,
Adolf Hitler i Amelia Earhartová.