Jenže za zády

zbylých Doors se stále ještě vznášel Jimův duch a
zdálo se, že ať udělají nebo se pokusí udělat cokoliv, vždy na ně
padne Morrisonův stín. Byl čas se s tím vyrovnat... ačkoliv
prostředkem k tomu měla paradoxně být ta složka Jimova díla,
kterou se od Doors vždy snažil oddělovat - jeho poezie. (Den před
tím, než zemřel, poslal Morrison telegram svému redaktorovi u
Simon & Schuster, kde se chystali vydat The Lords a The New
Creatures v jednom svazku a prosadit je na masovém trhu. Telegram
se týkal navrhované změny obálky; podle pověstí z ní chtěl
Morrison nechat odstranit svou fotografii i jakoukoliv zmínku
o Doors. Existují ovšem vážné pochyby o tom, že by nakladatelství
s něčím takovým souhlasilo.
Morrison před smrtí nahrál několik cenných hodin recitace své
poezie, ta ale nikdy nebyla vydána. Myšlenka na tuto skutečnost
dlouho hlodala v Densmorově mysli. John vzpomíná: "A tak jsem
zavolal Johnu Haneymu, který ty frekvence zvučil, a zeptal jsem
se ho: ,Co se stalo s pásky, na kterých je Jimova poezie? Máš
nějaké kopie?' A ten maník odpověděl: ,Líp než to. Mám originály.
Hele, nechcete sem přijet, poslechnout si to a podívat se, co by
se s tím dalo dělat?' A tak to začalo."