) jazykové prostředky
Důležité je volit přiměřený slovník – hlavně u podstatných a přídavných jmen, která vystihují vlastnosti popisovaných objektů. Časté je užití několikanásobných nebo postupně rozvíjejících přívlastků. Důležitou funkci mají i příslovce a slovesa, v líčení především plnovýznamová.

Charakteristika je slohový útvar, kterým vystihujeme povahu (charakter) člověka nebo skupiny, popř. i zvířete, věci apod. Od ostatních útvarů popisného slohu se vyznačuje tím, že nezachycuje pouze vnější znaky, ale i znaky vnitřní, duševní vlastnosti – temperament, zájmy, nadání, schopnosti, povahové vlastnosti, které se projevují v jednání a ve vztahu k jiným lidem. Pozor: popíše-li autor pouze vnější znaky, jedná se o popis osoby, nikoli charakteristiku. Vlastnosti můžeme pojmenovávat přímo (charakteristika přímá) nebo nepřímo (charakteristika nepřímá – např. činy příznačnými pro charakterizovanou osobu). Často se přímá a nepřímá charakteristika střídají. V uměleckých dílech se charakteristiky využívá ojediněle jen na jednom místě souborně. Zpravidla je buď rozložena na části vkládané do díla postupně, nebo k ní docházíme rozborem jednání jednotlivých postav. Charakteristika se také vykytuje v posudku a životopise.