V klášteře jsou pozoruhodné knihovny (přes 10 000 svazků), mnohé malby a umělecké sbírky.
Klášter spravuje též duchovní osady v Humpolci, Vojslavicích, Senožatech, Mladém Bříšti a Jiřicích.

Klášter založil český kníže Soběslav I. se svou chotí Adlétou 1139 pro benediktiny, kteří přišli ze Sázavy s prvým opatem Reinardem. Působením pražského biskupa Daniela však byli za několik let odstraněni a do kláštera byli uvedeni premonstráti ze Steinfeldu v Porýní. Prvním opatem byl Gotschalk (+1184), který byl otcovským přítelem chovance svého slavného kronikáře Jarlocha..
Premonstráti začali svůj řeholní život v roce 1149 a podporu našli u olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Dodnes želivský opat užívá titul „pater abbas canoniae Gerusenae“.
Roku 1226 byl klášter potvrzen i se svým majetkem papežem Honoriem III., a tak vzrůstal blahobyt. Klášteru byly svěřovány farnosti v Čechách i na Moravě a zvláště v Jihlavě.
Roku 1375 byl zničen požárem, poté znovu vystavěn, ale hrůzy zakusil za husitských válek v květnu 1420, kdy rozněcoval proti klášteru vášně sám želivský řeholník Jan ze Želiva. Od té doby klášter živořil. Pro nedostatek prostředků byl roztroušen konvent a opat přebýval většinou v Jihlavě.
Roku 1467 byl klášterní statek zastaven Trčkovi z Lípy, jenž byl hejtmanem čáslavského kraje a až do 1599 zde pobýval jeho rod.