V jeho nynějším pustém příbytku

nebylo možné vytvořit pozadí pro takové veselé výjevy.Protože Rembrandt nikdy mnoho nečetl a díval se na čtení krásné literatury jenom jako na plýtvání časem, měl dosti malý výběr námětů a býval nucen vracet se k dětským vzpomínkám, v nichž ovšem nalézal téměř jen biblické příběhy, které mu vypravovala matka.
Ale Kristus, kterého teď často maloval, se nikdy nepodobal krásnému mladému prorokovi jeho italských konkurentů, který hlásá radostné poselství na nějakém palestinském pahorku mezi skalami, rozpálenými sluncem.Ne, byl to vždy člověk utrpení: Kristovo bičování – Kristus se loučí s učedníky – Kristus u chrámové zdi.
Často jsem proseděl celé hodiny v jeho ateliéru, pozoruje ho při práci, a pokaždé jsem si přitom vzpomínal na obraz, který namaloval už jako jinoch: Samson vyhrožuje tchánovi, který ho oklamal: statný muž, postižený z důvodů, které nechápe, osudem, který pokládá za nespravedlivý a kterému vzdoruje, vyhrožuje i Bohu a v chlapecké domýšlivosti volá: „Však já ti ukáži, co umím!“