Sunset
Sunset bylo jen čtyřstopé studio (což tehdy představovalo
standard), to ale Doors žádné problémy nezpůsobilo. Znali své
věci tak dobře, že je nahráli nadvakrát nebo natřikrát a pak už
jen zdvojili vokály. Celé album bylo nahráno za dva týdny
(míchání zabralo dalších pět), všechno ale tak snadné nebylo: na
pásku Rayovy klávesy zkrátka nezněly dobře (po téhlé zkušenosti
je ve studiu přestal používat); některé basové party byly
zdvojovány, ale většina nahrávky zůstala v původním stavu.
A pak tu byl ještě jeden velký problém: Jim stále vedl velmi
neuspořádaný život, toulal se ulicemi Los Angeles a přespával
kdekoliv (a s kýmkoliv). Také bral obrovské množství
nejrůznějších drog: LSD, peyote, marihuanu, amylnitrát,
meskalin... a alkohol, který se v této době začínal stávat
převažující silou, řídící jeho život. Jedno nahrávání "The End"
muselo skončit, protože Jim byl toho dne z pití a LSD mimo. Jak
vzpomíná Rothchild, třebaže byl Morrison i následujícího rána
nejspíš ještě na tripu, úspěšně nahrávku dokončil: "Půlhodina,
během níž jsme nahráli The End, je jednou z nejkrásnějších chvil,
jaké jsem kdy zažil v nahrávacím studiu. Byl jsem naprosto
ohromen. Producent obvykle prostě sedí ve studiu a poslouchá, aby
rozhodl, co se vyvíjí špatně a co dobře, tentokrát jsem ale byl
naprosto pohlcen rolí člena řadového publika. Ve studiu byla
naprostá tma až na svíčky v Morrisonově kabině a kontrolky
hlasitosti na mixpultu; všechno ostatní bylo zhasnuto. Byla to
magická chvíle, a když ta píseň skončila, dostal jsem skoro šok.
Pomyslel jsem si: Jo, tohle je konec, tím to uzavřeli - už to
nemá kam jít. Ve zvukové režii byli ještě další asi čtyři lidi, a
my zjistili, že pásek jede pořád dál, protože to dostalo i
zvukaře Bruce. Měl hlavu na pultu a byl do nahrávky naprosto
ponořen - i on se stal jedním z publika... tehdy studio
navštívila múza, a z nás všech se stalo publikum. Myslím, že
stroje věděly, co mají dělat..." V albové verzi (bylo to poprvé,
co tu píseň od vyhazovu z Whiskey hráli) nahradil Morrison
bezostyšné "fuck you" neartikulovaným, zvířecím zaječením - ale
význam zůstal jasný.
standard), to ale Doors žádné problémy nezpůsobilo. Znali své
věci tak dobře, že je nahráli nadvakrát nebo natřikrát a pak už
jen zdvojili vokály. Celé album bylo nahráno za dva týdny
(míchání zabralo dalších pět), všechno ale tak snadné nebylo: na
pásku Rayovy klávesy zkrátka nezněly dobře (po téhlé zkušenosti
je ve studiu přestal používat); některé basové party byly
zdvojovány, ale většina nahrávky zůstala v původním stavu.
A pak tu byl ještě jeden velký problém: Jim stále vedl velmi
neuspořádaný život, toulal se ulicemi Los Angeles a přespával
kdekoliv (a s kýmkoliv). Také bral obrovské množství
nejrůznějších drog: LSD, peyote, marihuanu, amylnitrát,
meskalin... a alkohol, který se v této době začínal stávat
převažující silou, řídící jeho život. Jedno nahrávání "The End"
muselo skončit, protože Jim byl toho dne z pití a LSD mimo. Jak
vzpomíná Rothchild, třebaže byl Morrison i následujícího rána
nejspíš ještě na tripu, úspěšně nahrávku dokončil: "Půlhodina,
během níž jsme nahráli The End, je jednou z nejkrásnějších chvil,
jaké jsem kdy zažil v nahrávacím studiu. Byl jsem naprosto
ohromen. Producent obvykle prostě sedí ve studiu a poslouchá, aby
rozhodl, co se vyvíjí špatně a co dobře, tentokrát jsem ale byl
naprosto pohlcen rolí člena řadového publika. Ve studiu byla
naprostá tma až na svíčky v Morrisonově kabině a kontrolky
hlasitosti na mixpultu; všechno ostatní bylo zhasnuto. Byla to
magická chvíle, a když ta píseň skončila, dostal jsem skoro šok.
Pomyslel jsem si: Jo, tohle je konec, tím to uzavřeli - už to
nemá kam jít. Ve zvukové režii byli ještě další asi čtyři lidi, a
my zjistili, že pásek jede pořád dál, protože to dostalo i
zvukaře Bruce. Měl hlavu na pultu a byl do nahrávky naprosto
ponořen - i on se stal jedním z publika... tehdy studio
navštívila múza, a z nás všech se stalo publikum. Myslím, že
stroje věděly, co mají dělat..." V albové verzi (bylo to poprvé,
co tu píseň od vyhazovu z Whiskey hráli) nahradil Morrison
bezostyšné "fuck you" neartikulovaným, zvířecím zaječením - ale
význam zůstal jasný.
Labels: doors
<< Home