Robert Alan Krieger se narodil 8. ledna 1946 v Los Angeles a byl
tedy ze skupiny nejmladší. I on s hudbou vyrůstal. Později
vzpomínal: "V domě hrála spousta klasiky - vlastně první, co se
mi líbilo, bylo ,Péťa a vlk'. To mi myslím bylo tak sedm. Pak...
jsem hodně poslouchal rock'n'roll v rádiu: Fats Domino, Elvis
Presley, The Platters. Mému otci se líbily pochody, a já začal
v deseti hrát na trubku, ale nic z toho nebylo. Takže jsem se dal
na bluesové piáno - bez učení - a potom jsem v sedmnácti začal
hrát na kytaru. Když mi bylo osmnáct, dostal jsem vlastní; byla
to flamencová kytara z Mexika, takže jsem pár měsíců chodil na
hodiny flamenca, dokud mě desky nenasměrovaly na blues a
k novějšímu rock'n'rollu, jako byl Paul Butterfield. Kdyby
nepřešel na elektriku, nejspíš bych se na rock'n'roll nikdy
nedal. Chtěl jsem se naučit jazz - vážně. Poznal jsem pár lidí,
kteří jazz s rock'n'rollem míchali, a pomyslel jsem si, že bych
hraním mohl vydělat nějaké peníze."
tedy ze skupiny nejmladší. I on s hudbou vyrůstal. Později
vzpomínal: "V domě hrála spousta klasiky - vlastně první, co se
mi líbilo, bylo ,Péťa a vlk'. To mi myslím bylo tak sedm. Pak...
jsem hodně poslouchal rock'n'roll v rádiu: Fats Domino, Elvis
Presley, The Platters. Mému otci se líbily pochody, a já začal
v deseti hrát na trubku, ale nic z toho nebylo. Takže jsem se dal
na bluesové piáno - bez učení - a potom jsem v sedmnácti začal
hrát na kytaru. Když mi bylo osmnáct, dostal jsem vlastní; byla
to flamencová kytara z Mexika, takže jsem pár měsíců chodil na
hodiny flamenca, dokud mě desky nenasměrovaly na blues a
k novějšímu rock'n'rollu, jako byl Paul Butterfield. Kdyby
nepřešel na elektriku, nejspíš bych se na rock'n'roll nikdy
nedal. Chtěl jsem se naučit jazz - vážně. Poznal jsem pár lidí,
kteří jazz s rock'n'rollem míchali, a pomyslel jsem si, že bych
hraním mohl vydělat nějaké peníze."
<< Home