V dubnu začalo jít všechno špatně: po čtyřech měsících ve Fog je
vyhodili. Tak se vykoupili ze smlouvy s Columbií, ale to bylo
spíše ulehčení než co jiného, protože firma z nich nijak zvlášť
nadšená nebyla (Ray: "Jedné noci přišel dolů do Fogu chlapík,
který se jmenoval Larry Marks, a povídá nám: ,Jsem váš
producent.' Pak už jsme ho nikdy neviděli.") Vážnější bylo, že
Morrison - jenž se pokoušel oddálit povolávací rozkaz zápisem do
seminářů na UCLA, odkud ho ale vyhodili, protože se tam ani
neukázal - obdržel zdravotní klasifikaci A-1 a měl se hlásit
k narukování už v květnu. Téměř vzápětí se stali domovskou
skupinou v prestižnějším klubu Whiskey-A-Go-Go a podle smlouvy
měli dostávát týdně 135 dolarů na hlavu. A Jim se z vojny vyvlékl
poměrně snadno: zkreslil výsledek svého EKG plnou hrstí vybraných
drog a prohlásil, že je homosexuál.
Po obtížných začátcích se Doors usadili ve Whiskey, hippie centru
na Sunset Strip, kde toho léta byla dobrá polovina návštěvníků
díky LSD totálně mimo. V San Francisku se vzývala láska a mír;
v Los Angeles se opoziční kultura střetla s Hollywoodem a
všeobecné vibrace byly stále vyzývavější a hlučnější... stejně
jako byli Doors vyzývavější než řekněme Jefferson Airplane. Jim
si nechal narůst dlouhé vlasy, které mu padaly přes límec jako
vodopád; vypadal jako Hamlet. Tedy Hamlet na tripu. Nosil už
kožené kalhoty, které se staly jeho ochrannou známkou, všechny
druhy oděvů z kůže a hadů (z hadí kůže měl celý oblek); vše to
vyráběla (a bez ustání vyspravovala) jeho přítelkyně January
Jansenová. Když se Jim dostal na pódium, udělal velký dojem.
Publicista Derek Taylor vzpomíná, že je viděl na začátku roku
1966, jak "vyvádějí se slovy a zvukem divné věci. Morrison si
hrál s mikrofonem, opřeným o reproduktory, a zpíval velmi
promyšlené, originální písně. Dělali ve Whiskey-A-Go-Go v Los
Angeles předkapelu Captainu Beefheartovi; nebylo plno. Ve Whiskey
hráli docela úctyhodných šest měsíců, během nichž předskakovali
například před Love, The Turtles, The Byrds, Buffalo Springfield
a Them. Kromě vlastních věcí hráli i klasické covery jako "In The
Midnight Hour", "Money", "Little Red Rooster" a "Hoochie Coochie
Man". Když ve Whiskey hráli Them, oba Morrisonové (Van a Jim) si
dali dlouhý jam... přirozeně na "Glorii". Doors hráli vždycky
nahlas a snažili se smést hvězdy večera; brzy si vytvořili zázemí
svých fanoušků, kteří se přicházeli podívat, s jakým kouskem se
Jim zase vytasí. Morrison se často objevoval opilý nebo sjetý
(nebo oboje) a liboval si v akrobacii a palebné přehradě slovních
narážek.