Morrisonova sebedůvěra na pódiu vzrostla, když se za ním začaly
honit fanynky. Stal se očividně hlavním tahákem skupiny. Od září
1965 ovšem bez přestávky chodil s hezkou osmnáctiletou zrzavou
Kaliforňankou Pamelou Coursonovou, která právě dokončila
uměleckou průmyslovku. Měli spoustu společného (její otec byl
námořník v záloze) a on s potěšením rozvíjel její umělecký vkus
(mluvívala o sobě jako o "Jimově výtvoru"). A není pochyb o tom,
že její lásku opětoval - často ji nazýval svou "kosmickou
družkou"; zůstali spolu až do Jimovy smrti. V žádném případě jí
ale nebyl věrný; byl teď o něj zájem a on se nikterak nebrzdil.
Jedna z jeho známostí z roku 1966 má o Jimově promiskuitě vlastní
teorii: "Teplouš. To mě napadlo, když jsem ho uviděla poprvé.
Nenáviděl ženy. Myslím, že LSD v něm odkrylo homosexuála a jeho
to přivádělo k šílenství. Myslím, že Jim byl naprostý magor.
Chodíval ke mně domů, a když tam byl, měla jsem strach nechávat s
ním svého malého syna. Párkrát jsem Morrisona nechala samotného a
on vždycky otevřel plechovky s tuňákem a pomazal s ním všechny
zdi." Podle všeho to nebyl zrovna ideální host.