V prosinci se cítili být připraveni na klubové publikum a začali
si hledat nějaké stálé působiště. Všude je však odmítali - zřejmě
proto, že neměli baskytaristu (několik si pozvali na konkurs, ale
nenašli žádnou spřízněnou duši). Pak Manzarek náhodou objevil
divy Fender Rhodes basspiana, klávesového nástroje, který zněl
jako baskytara. Protože mu z dob, kdy se učil hrát boogie-woogie
piáno, zůstaly základy hraní na dvě na sobě nezávislé
klaviatury, rozhodl se Manzarek, že "basáky ať vezme čert".
Postupem doby, během níž pracovali na vlastním materiálu,
získával Morrison na sebedůvěře. Když se v roce 1981 Jesse Nash
ptal Robbyho Kriegera, jestli byla jejich hudba doopravdy tolik
ovlivněna kyselinkou, Krieger odpověděl: "Nó ... jo. Obzvlášť ty
písně, které psal Jim. Bral LSD spoustu. Já jsem bral LSD taky,
ale nechal jsem toho ještě dřív, než Doors vznikli. Myslím, že
kdybych v tom pokračoval, zbláznil bych se. A co se Jima týče,
ostatní ze skupiny museli být mimořádně čistý, aby ho trochu
mírnili. Kdybysme se sjeli, kdo by se staral o Jima? LSD
ovlivnilo naši hudbu stejně jako celá aura vesmírných subjektů a
intelektuálnějších věcí."