A broučci

zas svítili a svítili a měli se rádi. A tam v té zahradě u toho pěkného domu, když tam jednou Brouček přiletěl, procházel se krásný voják: červený kabátek se zlatým límcem a krás¬ný palaš po boku, a prováděl tu velkou silnou pa¬ní s kaštanovými kadeřemi - však už se jí hodně bělaly. A za nimi zas takový krásný voják a prová¬děl takovou krásnou, krásnou pannu a něco si po¬vídali. Toho prvního Brouček hned poznal, to byl ten hodný kaštanový Fréda, a Elinku také poznal, ale toho druhého nepoznal a nepoznal. Byl cizí. Nechť! Však Brouček o ně nedbal a skoro si jich ani nevšímal, a svítil a svítil.
Ale doma býval přece často mrzutý a na Beruš¬ku někdy tak broukl, že měla hned plné oči slz.