Maloval se ve všemožných převlecích, jako voják, žebrák, jako orientálec, jako představitel různých společenských vrstev s mnoha různými výrazy ve tváři.Na počátku jeho tvůrčí tvorby sloužily takové autoportréty nesporně k ověřování a prokazování vlastních uměleckých schopností, ale už záhy se staly žádanými sběratelskými objekty.Nicméně i v těchto „hereckých“ portrétech se odráží neklidná, nezakotvená osobnost umělce, který nenašel oporu v železných životních pravidlech jako Rubens, ale nechával volný průběh rozličným niterním sklonům.

V době nejtěžších finančních krizí, kdy už vůbec nemohl pomyslit na blahobyt a slávu, se v jednom portrétu zpodobil jako král.Sedí jakoby na trůně, oblečen do zlatě zářícího roucha.pohlíží přívětivě a moudře na diváka.je to ekvivalent Rubensovy pozdní vlastní podobizny.jenomže Rubens směl nosit kord, Hrál Rembrandt jenom roli, pózoval jako král a místo žezla třímal „málštok“.