PRVNÍ VYDÁNÍ - ELEKTRA EKS 75005

Jim trávil většinu času s Frankem Lisciandrem, Babe Hillovou a
Paulem Ferrarou. Pracovali na novém filmu, který se nyní jmenoval
HWY. Jim měl napsat scénář, podílet se na režii a hrát. To ho
přimělo stýkat se s lidmi z filmového světa: seznámil se s
Carlosem Castanedou v naději, že si zajistí filmová práva na jeho
knihy (bylo již pozdě), hovořil se Stevem McQueenem a zástupci
MGM o projektech, které se nikdy neuskutečnily.

9. listopadu se vrátil do Miami, aby před soudem formálně
přednesl své "nevinen". Byl propuštěn na kauci pět tisíc dolarů a
datum procesu bylo stanoveno na duben 1970.
Ale během několika dnů se Jim znovu dostal do problémů se
zákonem. Se skupinou přátel se rozhodli letět do Phoenixu na
koncert Rolling Stones. Jenomže jejich opilecké chování bylo tak
hlučné, že je posádka letadla nechala okamžitě po přistání
zatknout, a to na základě nového zákona, jenž měl bojovat s únosy
letadel. Jim byl obviněn z "narušování letu", z opilství a
nevhodného chování (znovu). Za to hrozilo až deset let vězení.
Elektra se těžko vzpamatovávala z nákladů na "Soft Parade" a
snažila se prosadit co nejrychlejší vydání živé desky - nejlépe
před Vánoci. Ale skupina neměla všechny nahrávky pohromadě, a
navíc nebylo moc míst, kam by je pozvali na vystoupení. A tak
nebylo možné nahrávání urychlit. Doors udělali to jediné, co
mohli: začali natáčet nové studiové album, které se mělo co
nejdříve vydat. Všichni už byli značně pošramoceni, ale nějakým
způsobem se jim podařilo šedesátá léta přežít.
Na konci ledna hráli dva večery v New York Forum, kde zkoušeli
ohlas na nové věci z budoucího alba. Morrison hovořil o jejich
obnovené chuti do života: "Začali jsme s muzikou, pak se to
změnilo na divadlo, ale bylo to tak mizerný, že jsme se vrátili
k muzice, tam, kde jsme začínali - prostě rocková kapela. A
muzika se očividně zlepšila, zhutnila, byla zajímavější a
profesionálnější, ale mám za to, že to lidé nesli nelibě. Myslím,
že se jim nezamlouvala skutečnost, že se během té ohromné
renesance ducha, emocí a revolučního sentimentu nic moc
nezměnilo, a my tu dál zůstáváme a dál děláme dobrou muziku."
A hudbu dělali opravdu dobrou. V únoru 1970 vyšlo album "Morrison
Hotel", které znamenalo opravdový návrat do jejich staré formy (a
bylo jednoznačně lepší než dva předešlé počiny). Rolling Stone se
netvářil nadšeně, ale všem ostatním se deska líbila. Dave Marsh
napsal do časopisu Creem: "Doors nám předvedli ten nejděsivější
rock and roll, který jsem kdy slyšel. Když jsou ve formě, prostě
na ně nikdo nemá. Jsem si jistý, že tohle je ta nejlepší deska,
jakou jsem si kdy pustil... alespoň prozatím." Jméno dostala
deska podle fotografie na obalu, na němž skupina pózuje ve výloze
špinavého hotýlku v chudinské čtvrti (který v centru LA skutečně
existuje); stejně dobře se mohla jmenovat podle fotografie na
zadní straně alba, kde je dělnický bar jménem The Hard Rock Café
(který rovněž existuje..., a je někdo, komu nedochází, že právě
odtud pochází jméno řetězce známých restaurací?). "Morrison
Hotel" vylétl přímo na čtvrtou příčku žebříčku a v hitparádách se
udržel půl roku.