Morrison

Morrison byl strašlivě nasraný. Zbytek kapely bydlel v hotelu
Royal Lancaster, on a jeho dívka měli vlastní byt na Eaton
Square. Hned na začátku nepřišel na zvukovku. V jedné skladbě
trval na úplné tmě - fakt nádhera, filmovali jsme koncert a
točili jsme i tři minuty tmy. K dovršení všeho za mnou kolem
půlnoci přišel hlavní technik a oznámil mi, že na kameře byla
závada a celý páteční večer je stejně v tahu. Takže jsme museli
všechno nachystat na sobotu. Když jsme dorazili do Roundhouse,
najednou všechno přetékalo samou pohodou. Možná, že někdo
Morrisonovi maličko domluvil - nevím. Nicméně s příchodem večera
bylo všechno nachystané, štáb nabuzený a Doors odehráli
fantastický koncert."
Undergroundový diskžokej John Peel, který spolupořádal londýnská
vystoupení, prohlásil, že Británie přijala Doors stejně, jako
Amerika přijala Beatles. Také vzpomínal na rozhovor mezi
Morrisonem a zástupcem Elektry Clivem Selwoodem: "Clive povídá
Morrisonovi: ,Hele, mám pro vás fakt vodvázanýho šoféra, kterej
vás tady proveze.' A Morrison na to: ,Poslyš, já nepotřebuju
žádnýho vodvázanýho šoféra, já potřebuju maníka, kterej umí točit
volantem.' A já si pomyslel, že to může platit na spoustu věcí
v životě. Bože, chraň mě před vodvázanýma šoférama, dej mi jenom
někoho, kdo umí točit volantem. Nevím, jestli ještě někdy pronesl
něco moudrýho, ale tohle sedí."
Film společnosti Granada The Doors Are Open, který byl v Británii
promítán následujícího měsíce, trpěl mizerným zvukem a špatným
nasvícením. Živé záběry byly navíc nevhodně prokládány záznamy
slavných demonstrací proti vietnamské válce na Grosvenor Square,
kde na protestující útočila jízdní policie (Micka Jaggera, který
se také účastnil, to inspirovalo k napsání "Street Fighting
Man"). Takto sestříhaný materiál (tento způsob prosadil bývalý
hudební kritik Tony Palmer... třebaže Morrisonovy vlastní filmy
trpí stejnými vadami) měl nejspíše pomoci ukázat důležitost rocku
a jeho význam pro vzdělance, kteří již překročili třicítku. Ale
pro všechny, kteří třicítky ještě nedosáhli, to byla jen otrava.
Morrison - který se o londýnských vystoupeních později vyjadřoval
jako o "jedněch z nejlepších, které jsme kdy předvedli" - byl
však s filmem navýsost spokojen: "Myslím, že film byl vzrušující.
Je to neuvěřitelné, objevit se v televizi. Problém je v tom, že
chlápci, co film točili, už měli svoji tezi, jak to bude vypadat,
ještě dřív, než jsme se tam vůbec objevili. Měli jsme vyjít jako
politická rocková skupina, což jim dalo příležitost vypíchnout a
rozdmýchat nějaké ty protiamerické nálady, o nichž se domnívali,
že budeme zosobňovat, takže my jsme tam ještě ani nebyli a oni už
měli film vlastně hotový... ale stejně si myslím, že to byl
vzrušující film."